Patřím k té většině obyvatel, která když spí, tak chce spát. Jak ale spát, když ze všech různých koutů blikají nejrůznější blikátka, která by vlastně vůbec nemusela blikat, ale blikají pravděpodobně z toho důvodu, aby měl zákazník dobrý pocit ze své investice - pokud přeci něco bliká, pravděpodobně to vykonává nějakou práci. Nejdříve mi tu blikal modem kabelového internetu UPC Chello. Před třemi měsíci jsem změnil poskytovatele internetového připojení a místo pěti diod kabelového modemu se rozblikalo hned 20 diod dvou prvků bezdrátové sítě -  APčko a můj wifi router, pomocí něhož jsem online od balkónu až po záchod.

Na Kopečku nad městečkem Králíky kdesi na česko-polském pomezí stojí od nepaměti poutní kostel s přilehlým klášterem. V létě tu pobíhají turisté kupující tu malý suvenýr, tu zase svatý obrázek. Další obdivují obrazy, architekturu, čistý horský vzduch a příjemné ticho. Všude kolem se po hřebeni táhnou nekonečné pastviny na jejichž vrcholu stojí už nějaký pátek ocelová rozhledna. Před Vámi se otevírá výhled na tři světové strany. Od západu k severu se táhnou hřebeny Orlických hor až k Velké Deštné (1115 m n.m.), pod kterou se otevírají nekonečné polské roviny Kladska. Stačí však pohledem pokračovat dále k východu, kde ve zvlněné rovině exploduje mohutný masiv Králického Sněžníku stoupajícího do výše 1424 m n.m.

Svatý Kopeček je jeden z mnoha takových svatých kopečků rozesetých po naši republice. Předci jak vidno měli s představivostí záhadný problém a tak se kdejaký poutní kostelík s rozhledem do širého kraje jmenuje právě tak. Pro mě je od nepaměti Svatý Kopeček pouze jediný - Kopeček nad Olomoucí.

V Tatrách jsem nebyl deset let. O to větší bylo mé zděšení, když naše posádky dvou automobilů v Žilině zjistily, že severní slovenská dálnice i po těch letech stále nestojí. Dost ale narážek na soutěživé bratry, kteří nás snad již brzy předeženou v HDP per capita. Vzhůru do dobrodružství nebohé šestice toulající se po skalnatých vrších divokých Tater. Vzhůru do oslavných příběhů o jejich bojích s medvědy Brtníky i Kodiaky. Vzhůru do tajuplných setkání s horskými domorodci! A abychom to vzali pěkně z gruntu, započněme naše vypravování o výstupu na Rysy - nejvyšší vrchol Polska a jeden z nejnavštěvovanějších štítů Vysokých Tater. To odehrálo se Léta Páně 2007, 19. srpna v odpoledních hodinách.

Na škole jsme se učívali o praotci Čechovi, o našem slovanském původu a slovanské větvi západoindoevropských jazyků. Moderní věda zvaná genetika nám dává jasně najevo, že jazyk ani kulturně-historické kořeny nám nedokáží přesně říci, kým vlastně jsme a kým byli naši předci. Žil byl za devatero horami a devatero řekami jeden muž. Nebyl to ovšem ledajaký muž. Byl to praotec "Slovan", jehož genetická mutace R1a1 koluje v krvi stovkám milionů současníků. Potuloval se po nekonečných ukrajinských pláních a s oštěpem připraveným k úderu napjatě očekával příchod kořisti. Byl to lovec. Silný lovec a byl první svého druhu. Stalo se tak před 10-15 000 lety!

Po roce jsem opět navštívil oblíbený hudební festival Benátská noc 2007. Lidu zde bylo opět více než loni, kdy návštěvníky přilákali zejména němečtí Scorpions a z tuzemských interpretů pak Aneta Langerová. Letošní ročník patřil více "jemným metalovým strunám" a k mé nelibosti také Kabátům, kteří, a to jim nelze upřít, vytvořili nejmohutnější kotel, který jsem kdy na festivalu viděl. Dost ale řečí. Pěkný report (nikoliv ovšem z mého pera) a přehršle fotografií od pěti fotografů včetně mé maličkosti najdete na webu Xichty.cz, kam se po otevření článku automaticky přesunete.