Na České hrady do Pradubic - tedy na Kunětickou horu, jsem vyrazil jen díky okolnostem, které stejným směrem zavedly na mítingovou plochu pod strmými skalními stěnami, na jejichž vrcholu se skví do plochého Polabí nádherný Kunětický hrad, také mé přátele. Napříště si však tento svým pojetím netradiční putovní festival po hradech Čech (a v budoucnu snad i Moravy) zasloužil místo v mém diáři a tak bude-li příležitost, velmi rád navštívím i příští ročník. A teď se tedy pojďme podívat, čím že si to Kunětická hora zasloužila můj obdiv, ale také čistě objektivně kdo onoho sobotního odpoledne a časně ranní nedělní noci "Kuňku" navštívil.

Jen co jsem se ráno probudil, otevřel jsem notes s úkoly a ejhle bylo tam tučným písmem napsáno "ofoukat čip na fotoaparátu". Tedy jen připomenu pro nefotografy, že digitální zrcadlovka vypadá uvnitř prakticky zcela stejně jako klasická zrcadlovka filmová, jen místo filmového políčka vězí uvnitř čip chráněný tenkou fólií. Při neustálém nasazování objektivu se na tuto krycí fólii dostane občas nějaký ten prach, přestože je v klidovém stavu ještě kryta vlastním zrcadlem. Klasická pomucká pro běžné odstranění takové mechanické nečistoty je balónek.

Představte si, že by jste si chtěli zahrát nějakou hru, či prožít roli svého oblíbeného herce. Technika nám dnes nabízí velmi slabé možnosti v rámci takzvané virtuální reality, kdy Vás oblečou do skafandru s pohybovými čidly a na hlavu Vám posadí helmu s brýlemi, které Vám budou projektovat alternativní realitu. Již na počátku však víte, že se jedná o fikci. Představte si ale situaci, kdy by jste se ocitli uprostřed děje a tento děj by jste považovali za opravdu skutečný.

Tak zatím ten deštivý červenec připomíná spíše srpen a my můžeme jen doufat, že jsme si letní teploty nevybrali v nadprůměrném květnu a červnu. Na jednu stranu jsem rád, že mohu ve svém bytě normálně vegetovat a neusínám pod rozpálenou střechou, na stranu druhou se ale domnívám, že 18 stupňů nad nulou je na jedenáctý červenec přecijen poněkud málo.

Červencové svátky jsou v posledních letech ve znamení návštěvy chaty při Plumlovské přehradě a zejména zdejších letních obyvatel, kteří se kochají nádherným výhledem do nivy řeky Moravy, která si to tu proráží mezi Karpaty a Českým masívem. Stejně tak je alespoň pro mě tradicí dorazit sem po svých - potažmo na svém. Na svém kole.

Dnes představím službu určenou zejména pro ty, jenž se chtějí pobavit a případně pak pro ty, jejichž slabé ego nutně jako vodu živou potřebuje pořádné sebevědomé nakopnutí: MyHeritage face recognition, aneb s jakou celebritou jsem si nejvíce podobný?