V únoru 1916 se u pevnosti Verdun odehrála jedna z nejstrašnějších bitev všech dosud uskutečněných válek. V mazlavém blátě a zákopech plných vody zde zanechalo život na 600 000 vojáků, kteří ještě před dvěma lety očekávali týden trvající konflikt. V květnu 2007 se odehrála také jedna bitva v zákopech. Nebylo to v daleké Francii a místo vody a mlaskavého bláta vojáky k smrti vysilovalo odpolední slunce, rozehřátá země a nenasytný krvelačný protivník se stlačeným kyslíkem poháněnou zbraní s mířidly, která při úsťové rychlosti 300 stop za vteřinu kosila protivníka oranžovou želatinou v plastové skořápce tvaru velké třešně.

Již delší dobu mám problémy se svým SMTP serverem na zdejším hostingu, jelikož bude moje pevná IP adresa pravděpodobně na nějakém blacklistu. Neschopnost odesílání e-mailu je dnes fatální a používání webového rozhraní k odesílání pošty není příliš časově flexibilní. Rozhodl jsem se tedy vužít určitého "bajpásu" mezi poštovním serverem mail.tucnacek.cz a poštovním účtem na službě Google Gmail, kterou již několik let používám jako archiv veškeré přijaté pošty, neboť si na tento svůj účet automaticky přeposílám veškerou poštu. Proč ovšem nevyužít rovnou SMTP server služby Gmail?

Rok se sešel s rokem a opět je tu předvečer brněnského léta v podobě již desátého ročníku mezinárodní ohňostrojné soutěžní show Ignis Brunensis a širšího festivalu Brno - město uprostřed Evropy. Vše vždy začíná prelude a prelude ohňostrojné se tentokráte nacházelo v Denisových sadech na městských hradbách katedrály sv. Petra a Pavla. Vyrazil jsem tedy k nádraží, které se nachází na úpatí sklanatého ostrohu kdysi zvaného Puhlík, na jehož vrcholu se tzv. Petrov nachází a očekával jsem zde perfektní podmínky k focení. Stále jsem však velký amatér bez smyslu pro komplexní chápání prostoru a tak jsem teprve až na místě zjistil, že na toto mi můj setový objektiv 18-55 mm stačit rozhodně nebude a na chvíli jsem zalitoval, že nevlastním nějaké rybí oko na totální širokoúhlou scénu.

Před několika měsíci jsem se tu rozplíval nad tím, jak přepíšu tento blogovací systém do Javy a budu se jím všude chlubit, neboť takových systémů v Javě zrovna moc není, naopak těch v PHP jsou desítky a dnes možná i stovky od těch maličkých soukromých až po časem prověřená řešení jako Wordpress, Drupal a další. Pravda je ovšem taková, že jsem si na to nakonec netroufnul. Ne že bych se bál své neznalosti, ale spíše šíře možností jazyka Java. Ono jistě, mohl jsem otevřít nový dokument Javy, napsat pár tříd, oživit jimi JSP skripty a bylo by to. Síla Javy však spočívá v technologiích a technikách, které jsou na velmi vysoké úrovni a pokud bych je nevyužil, přišel  bych o onu výhodu kouzelné Javy. Nemá smysl psát v Javě ve stylu nízkoúrovňového PHP, ale je nutno začít přemýšlet o architektuře a zvolené technologii i u takového projektu jako CMS/blog Bobík, který věru už místy začíná připomínat alespoň počtem řádků středně velký projekt. A právě proto se přepis do Javy odkládá zatím na neurčito, tedy do té doby, než si koupím nějakou pořádnou publikaci o J2EE, o Java Struts a dalších, které jsou ovšem drahé a zatím mě ani jedna neuspokojila.

Tak jsem si zde vyplnil ten životopis, jelikož jak se zdá, je to poslední dobou v módě. Vyplnil jsem ho svědomitě a správně, nikde jsem si žádné klady nepřidal a nikde ani neubral. Pravděpodobně jsem jediný stále studující historik a stále studující snad-někdy-učitel zeměpisu, který se tímto způsobem snaží prodat v diametrálně odlišném IT oboru - ke všemu bez praxe; nicméně jak se zdá, ty dvě písmenka stále fungují jako tajemný magnet, ačkoliv kdejaké dítě narozené po roce 2000, které místo gumového zvířátka přežvykuje atrapu mobilního telefonu, za patnáct let bude ovládat věci, které naše generace již bude považovat za složité - o generacích předchozím nemluvě.

Už nějaký pátek, no nebo spíše už pár měsíců, vlastním inkoustovou foto-tiskárnu Canon Pixmia iP 4300, která vystřídala svého chudého příbuzného Epson Stylus C64. Můj problém však povětšinou spočívá v tom, že na tisk všeho možného nemám barvu, jelikož pokud vememe do ruky kalkulačku a začneme počítat, zjistíme, že on je ten tisk na inkoustovce ale zatraceně drahý a že není na škodu dnes spíše investovat do nějaké té levné monochromatické laserové tiskárny. Já si ovšem tisknu obrázky, kterými obščastňuji své ego a zvesela si ji přibouchávám na zeď. Ostatně proč mít nad postelí nějakou anonymní neživou reprodukci či ovoce z Bauhausu nebo OBI, když si to ovoce můžu vyfotit sám a za pakatel vytisknout? Nad onou postelí tak mám obrázek s rozhlednou a chatou KČT na Suchém vrchu, což je kopec nad naši chalupou v Orlických horách. Nad stánkem levné zábavy, tedy nad televizí, pak mám zase vlastní fotografii Grossglockneru, tedy nejvyšší hory Rakouska s kostelíkem ve stejnojmenné vesničce při úpatí obrovského splazu zdejšího ledovce.