Tedy ten nadpis článku je z hlediska SEO/copywritingu téměř trestný a zcela nechutný, ale ta poetika je zcela odpovídající. Tak tedy k věci. Mnozí, se kterými jsem se den co den bavíval skrze nejrůznější komunikační prostředky, si možná kladou otázku, proč je ten Aby. v poslední době neustále offline. Skutečnost je zcela prozaická. Aby. se nám stěhuje. A jelikož Aby. nemá rád hurá akce, kdy se vše hodí do přepravek a převeze se v rámci jakési hurá akce z místa A na místo B, tak tedy právě proto se průběžně stěhuje posledních několik týdnů a tedy právě proto je to persona non vivus, tedy osoba z hlediska internetové komunikace zcela mrtvá.

Ačkoliv k vegetariánství či přímo striktnímu veganství mám opravdu daleko, občas ty pohnutky i celkem chápu. Reportáží z průmyslových chovů kuru, prasat či skotu již bylo sepsáno i natočeno mnoho a přesto má pokaždé člověk takový právem divný pocit, když se mu nějaká z nich postaví do cesty. Proč jen je ten potravní řetězec tak krutý a proč není člověk býložravec. Čili dnes pouze anglické video bez větší nutnosti znalosti angličtiny a bez komentáře.

V neděli jsem měl opravdu napilno. Jen co jsem se vrátil celý polámaný a unavený z Pavlovských vrchů, už na mě opět čekalo další pozlátko v podobě volného vstupu do Zoologické zahrady v Brně - Bystrci. V neděli se tu totiž konal ptačí den a kdokoliv kdo se mohl prokázat, že se podle nějakého takového ptáka jmenuje, ten ušetřil stokorunu. A jelikož já se mohl prokázat přímo ptákem zpěvákem, nebylo již téměř co řešit. Tedy abych pravdu řekl, v brněnské ZOO jsem byl naposledy snad před patnácti lety a tak jsem byl celkem překvapen, co nového zde je a co naopak nenávratně zmizelo.

Pavlovské vrchy aneb tedy familiérně Pálava je chráněná krajinná oblast na rakousko-českém pomezí. Z roviny moravského úvalu se tu do výše tyčí monumentální trojvrší Pavlovských vrchů. Naposledy jsem tu byl snad před osmi lety s přáteli ze střední školy a  teprve letos se nám tedy onen dvacetikilometrový přechod z vesničky Popice do malebného pohraničního města Mikulov podařilo znovu uspořádat. Účastníků epedice, kteří se sjeli ze všech koutů republiky, bylo tentokráte úctyhodných 15 duší a tak jsme působili spíše jako jakási buňka KČT.

El Laberinto del Fauno, nebo-li v anglické distribuci Pan's Labyrinth je fantaskní tragický příběh z období vítězství frankistů ve Španělsku. Španělský venkov ovívá teplý letní vzduch, na francouzských plážích se vyloďují spojenecké jednotky a na starý mlýn, který se stal útočištěm frankistického kapitána Vidala, přijíždí jeho znovuprovdaná choť s dcerou Ofélií, které krutý otčím hned zpočátku nepadne do oka...

"Moje královno. Teď i na věky spolu žít budem. Sbohem Izz. Skončil jsem. Všechno v pořádku? Ano všechno v pořádku." The Fountain je film o hledání smyslu života, smíření se s faktem, že jsme smrtelní a s tím jdoucí a neutuchající honbě za věčností. Ten film mohl být natočen zcela běžně a povrchně. Kdekdo by uronil slzu a videopůjčovna by získala další ze stovek silných dojáků. To by ovšem nemohla režie patřit výbornému Darrenu Arnofskymu, který je podepsán například pod bestsellerem Requiem for a Dream, vizuálně dokonale pojaté studii o rozpadu osobnosti drogově závislého člověka a jeho blízkých.