Bločku jsou právě tři roky. Píšu bločku, web samotný totiž existuje již mnoho let a v různých obměnách vlastně někdy od roku 1997. Teprve na jaře 2006 mě ale napadlo začít psát periodicky, umožnit čtenářům diskutovat, později vyhledávat, pak přibyly kapitoly, jádro se stále vylepšovalo a na konci jsou Abyho blogovinky, PHP Framework Bobik a víceuživatelský redakční systém CMS/blog Bobik :-)). Dost ale technických keců a samochvály, která nikoho nezajímá a ke všemu nepěkně zapáchá. Jde tu totiž o něco zcela jiného - pomocí služby Archive.org jsem se vypravil na cestu do minulosti a navštívil své staré osobní weby, které zanikly již před více než devíti lety a které jsou základem tohoto blogu.

Za devatero horami a devatero řekami spočívají řecká království. Nevíme jaký je věk a zdali se nadcházející události staly, jisté je však jediné - mírumilovná města středomoří žila jasným a bohatým životem, než se jednoho dne objevil v poklidném městečku Gepidia tajemný muž ze severu. Nebyl to stařec, ba však nebyl to ani mladík a tento tajemný muž vyhledal starého kmeta Heriastoise a pravil, „Ctihodný kmete, jehož moudrost je známá i za hranicemi této země a jehož rady pomohly mnohým, vážil jsem dlouhou cestu, abych zvěstoval zprávu o strašném konci tvého synovce Croccuse, krále vizigótského kmene Gotharů, kterého jsi miloval jako vlastního syna! Tajemné hordy válečníků válí se na nás z jihovýchodu“

Pavlovské vrchy patří k těm nejkrásnějším přírodním výtvorům na jihu Moravy a potažmo v celém Česku, byl jsem tedy upřímně rád, že jsem se sem po dvou letech opět dostal. A i když nezbyl čas na dobytí vrcholu Děvína, který se klene stovky metrů nad nehybnou hladinou zdejších jezer, přesto to stálo za to. Slunce svítilo, zelené velikonoční pivo teklo proudem a všichni se divili, jak je to vůbec možné, aby bylo na začátku dubna bezmála pětadvacet nad nulou.

Před pár týdny mě dohnala minulost, brněnská redakce České televize totiž objevila můj stařičký webík o Brnu a na něm pak článek o tajemné podzemní říčce Ponávka, která po staletí protékala Brnem, na konci 19. století se ale pomalu stala součástí stokové sítě a protékala snad ještě tajemnějšími šachtami pod Brnem. Obyvatelé východního středu Brna okolo dnešního Příkopu tak měli občas vytopený sklep, v 70. letech pak ve štole prasklo plynové vedení, ten se nahromadil a stoka explodovala.

Pohled do statistik návštěvnosti Živě.cz mě vedl k tomu, abych podobným způsobem nahlédl i do statistik webového serveru tucnacek.cz (tj. do souhrnných statistik všech webů, které zde jedou, nejen tohoto bločku). Ačkoliv by se mohlo zdát, že zde nic převratného neběží a Tučňáček skutečně není komerční server, je to domácí webík, až tak zlé to není.

Přebytek dovolené z minulého roku jsem spotřeboval na lyžích v Korutanech. Hraniční pohoří s Itálií je zde protkáno několika lyžařskými areály a tím největším je dnes Nassfeld – Hermagor. Když jsem tu byl poprvé, na Čecha byste narazili stěží, areál okupovali Maďaři a lyžaři z blízkého Slovinska, časy se ale mění a Nassfeld před několika lety objevili i Češi. Stále častěji mám pocit, že zatímco na našich horách se občas nedomluvíte mateřskou řečí, v Rakousku nebo Itálii máte prakticky jistotu, že na lanovce pojedete s mladou českou rodinkou z Brna nebo Prahy.