Nevím jestli jsem o tom již nepsal, ale před několika týdny jsme si pořídili domácí DVD rekordér. Máti totiž k narozeninám dostala DVD disk Pýcha a předsudek a celý dlouhý půlrok si ten stříbrný kotouč neměla kde přehrát. Nechci však psát ani o stříbrných discích ani o DVD přehrávačích, ale o něčem zcela jiném.

Sepsal jsem kdysi pár reportážních článků ve svém občasníku Brněnský drak, který z nedostatku času už prakticky rok leží ladem a mě to mrzí, jelikož jsem s ním měl a i nadále mám velké plány. Ačkoliv tedy žádný článek v tomto elektronickém plátku nevyšel již rok, přesto Google a jiné vyhledávače pracují na plné obrátky a mně se občas někdo ozve s radou. Svého času jsem se věnoval také nejrůznějším developerským projektům - od výstavby Vaňkovky, přes Palác Amádeus až po megaprojekt Spielberk Office Centrum. Nevím zda-li je to snad tím, že jsou mé články tak dobré (!), faktem však zůstává, že se mi skrze tyto příspěvky ozývá čím dál tím více subjektů s radou o pomoc.

Sobotního večera vystoupila v rekonstruovaném pražském klubu Rock Café irská skupina The Frames s všestraným frontmanem Glenem Hansardem. Byl to můj první živý koncert této hudební delikatesy a tak stěží mohu napsat objektivní reportáž, proto mi případně odpusťte některé nedokonalosti. Začněme například u nedokonalosti naprosto fatální - díky obrovskému zájmu, vždyť lístky byly vyprodány po několika dnech, jsem sledoval celý koncert z dost podstatné vzdálenosti zcela nevhodné k pořizování smysluplných fotografií a tak tentokráte se skutečný fotoreport nekoná.

Po několika měsících přijely na Flédu opět spasitelky z Gaia Mesiah a Brno jim bylo vděčné, o čemž svědčí vyprodaný bouřlivý sál. Pominu-li minerálku, která mi v těch všech emocích přistála během koncertu na fotoaparátu (ale to vše už k tomu prostě patří), publiku, které vytvořilo výborný kotel, musím dát jedničku s hvězdičkou. A jak oznámkovat Gaiu Mesiah? O tom více v článku.

Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami, tedy konkrétně v městečku Westouter na belgicko-francouzském pomezí, tak tedy zde se narodila Geike Arnaert. V sedmnácti Geike poznala baskytaristu, songwritera a producenta Alexe Calliera a kytaristu Raymonda Geertse a tak se zrodil nový Hooverphonic, který se stal nástupcem staršího uskupení Hoover, které téhož roku debutovalo s výtečnou deskou "A New Stereophonic Sound Spectacular" (hit 2Wicky) a zpěvačkou Lies Sardonius. Český hudební svět Hooverphonic však docenil relativně nedávno. Před třemi lety vyšlo oslnivé "Sit Down and Listen to" plné hitů, které znáš i ty, aniž o tom třeba víš. A co že to Hooverphonic vlastně dělá za muziku? Velmi kvalitní inteligentní pop, ambientní pop, klubový pop (když se do toho ale Alex s Raymondem opřou, těžko mluvit o ambientní muzice, ale o výborné kytarovce).

Dnešní příspěvek pradoxně nebude věnován ani tak Adriatic Offshore Challange, což jsou mezinárodní plachatařské závody na Jadranu, ale SMS zprávě, která mi před chvíli přicestovala od táty, který se soubojů na moři taktéž účastní. Došel mi totiž odkaz na webové stránky www.sailing-week.com s číslem posádky. Neváhal jsem tedy a co že jsem tam objevil? Interaktivní mapu s vyznačenou aktuální pozicí všech posádek! Z tepla středoevropského domova tak můžeme sledovat, jak kdesi 600 kilometrů jižním směrem brázdí jadranské říjnové vody posádka kapitána Jana Hanzla číslo 15 - tou dobou již několik desítek kilometrů od startovní pozice v Murteru.