Padla na mě zodpovědnost zbavit se našeho starého analogu Minolta Dynax 500si. Jo kde jsou ty časy, kdy analogové poloautomatické zrcadlovky představovaly luxus amatérského fotografa. Jsou kdo ví kde a tak budu rád, když se tohoto stroječku zbavím za tisícikorunu a to především díky tomu, že neprodávám pouze fotoaparát, ale rovnou i externí programový blesk Minolta 3500xi, který je mi naprosto k ničemu, jelikož ma nestandardní patici pouze pro fotoaparáty Minolta.

Vlastnil jsem doposud 4 digitální fotoaparáty. Trust (2003), Sony (2004), Fujifilm (2005) a nyní Nikon (2006). Ani jeden z těchto výrobců však nebyl schopen k fotoaparátu přiložit nějaký použitelný software. U kompaktů se dá víceméně očekávat, že součástí bude CD a na nich nejroztodivnější prográmky s velikými a hezkými modrými tlačítky, skiny a podobně. Trošku mě však zaráží, když podobné nesmysly dostanu i k zrcadlovce.

Ačkoliv jsem si nechal nový fotoaparát poslat zásilkovou službou PPL, uvědomil jsem si v den předání, že nejsem schopen vybrat tolik peněz z bankomatu a na mou duši netuším, jak vypadá můj vzorový podpis pro výběr na pokladně v bance. Šel jsem si pro mašinku tedy až dnes ráno a to do "PPL DEPO 06 JIŽNÍ MORAVA", které se nachází v obří hale průmyslové zóny Černovická terasa na druhé straně města. Když jsem tam utrmácený dopoledním vedrem dorazil, přebral dvoukilový baliček a ulehčil své peněžence, rozhodl jsem se nejet zpět domů, ale navštívit blízké letiště Tuřany, kde se staví nový odbavovací terminál odpovídající Schengenským smlouvám.

Milí čtenáři a přátelé, omlouvám se, že Vás nezvu na svou první svatbu a hostinu už vůbec né a tak vaše žaludky zůstanou i nadále lačné. Co se tedy přihodilo? No potkal jsem krásku. Nebyla to jen ledajaká povrchní letní láska, ale cosi, co se rodí dlouhé měsíce a roky. Ta kráska má nejen překrásné křivky, ale i také neskutečně přitažlivé ego. Jen opravdový tyran ducha by odolal, což ovšem já nejsem a tak do tohoto dobrodružství vkročím bez bázně a zbytečného zdržování.

Když jsme se naposledy stěhovali, za oběť málem padla krabice, která obsahovala sbírku starých pohlednic. Nejsou to ledajaké pohlednice, ale pohlednice, kde adresátem či příjemcem byl někdo z naší rodiny. Jsou tu tedy i takové kousky, jenž pamatují císaře Pána a pak i některé mladší exotičtější. Je to však sbírka již historická a tak ty nejmladší pohledy spadají do dětských let mé mámy - tedy do let 60. a 70. 20. století. Když se těmi pohledy člověk začne přehrabovat, dýchá na něj génius té doby, melancholie zašlých světlých včerejšků a všudepřítomná prvorepubliková elegance, kterou tak ostře znemravnil bolševik.

Ačkoliv jsem zde včera jásal nad programem Hrachovky, po necelých 24 hodinách je vše naopak. Na Hrachovce mě nikdo neuvidí, naopak poctím svou návštěvou odmítanou Benátskou noc na Malé Skále. Tentokrát je to již definitivní a nevratné, protože jsem své "rozhodnutí" potvrdil zakoupením lístku. Takže snad bude krásné tropické vedro, lidé budou kolabovat a před stage tak bude dostatek místa.