Jiří  František Potužník, tiskový mluvčí vlády pro české předsednictví EU, včera pro zpravodajskou stanici Z1 řekl, že izraelské bombardování Gazy a noční invaze je pouze způsob obrany proti permanentnímu ostřelování jihoizraelských měst podomácku sestrojenými raketami Kasám. A strhla se lavina, která se neustále zvětšuje a zrychluje. Dodnes.

Po poměrně dlouhé době, vlastně po několika letech, jsem si zase něco objednal z Amazonu. Místo abych využil letního levného dolaru, počkal jsem si na konec roku, kdy je dolar zase nahoře – zasluhoval bych pár facek. Na druhou stranu, po dvou letech jsem rozbil Google AdSense prasátko, které po celý rok pěkně rostlo díky tomu, že návštěvníci tohoto bločku snad až neskutečně efektivně klikali na textovou reklamu uvnitř článků, za což mají můj velký dík, takže se můj účet brzy nafoukne o dalších 200 dolarů.

Česká republika se úderem půlnoci chopila otěží EU a v příštích šesti měsících se Praha po několika stech letech opět stane tak trochu hlavním městem „Svaté říše římské“. Je to úžasné a já jsem hrdý, ačkoliv je dle mnohých Předsednictví jen jakási taškařice, divadlo pro voliče v té či oné zemi. Tak ať! Když poslouchám diskuze politiků o EU, zpravidla mám problém se s některým z nich plně identifikovat. V prostinkém a neskutečně a snad i sprostě jednoduchém dělení společnosti na levici a pravici zastávám poněkud svérázný (pravděpodobně trochu havlovský) názor.

Nový rok je tu, takže všem lidem dobré vůle jen to nejlepší a těm, kteří dobrou vůli nemají, hospodářskou krizi na ně! Měl jsem večer plány vyrazit za město a nafotit novoroční ohňostroje jako sekvenci několika snímků, které když se prolnou, vytvoří jakousi kompresi času, všechny ohňostroje za celou hodinu totiž budou na jednom snímku. Namísto toho jsem ale nakonec seděl v křesílku a pojídal chlebíčky s domácí česnekovou pomazánkou.

U nás na Živě má každý autor možnost vložit na svou profilovou stránku krátké resumé, kdo že to vlastně je a co má za sebou a samozřejmě i fotku. Pro interní redakci je to ale samozřejmě naprostá povinnost a já s ní bojoval po celý rok, jsem totiž zářný příklad nefotogeničnosti, o čemž se pátek co pátek přesvědčuji při natáčení krátkého souhrnu zpráv ze světa IT.

Rok 2008 uběhl neskutečně rychle. Týden co týden jsem si říkal, že musím konečně něco zase napsat na blog, aby nezakrněl, namísto toho jsem však blogování neustále oddaloval. Omluvou mi budiž má redakční činnost na Živě. Letos jsem pro tento web, náš web, sepsal okolo pěti stovek článků, které svým souhrnným rozsahem představují bezmála dvacítku diplomových prací. Na začátku prosince jsem ale navštívil italský Milán a o tom napsat musím v každém případě. Tak teda alespoň pár vět a poznatků.