Dneska ráno, opravdu brzo ráno, mě probudilo vrtání. Nebylo to souvislé vrtání, ale takové přerušované. Byl jsem z toho rozladěný, frustrovaný, na pokraji sebevražedných sklonů - zejména poté, když jsem si uvědomil, kdo je viník. Nebyl to totiž žádný fanatik, který v časných ranních hodinách instaluje na stěnu svou rozsáhlou sbírku obrazů od "Gogéna", ale dělníci, kteří deset metrů od mého okna budovali lešení a na každý hloupý šroub potřebovali nechutně hlasitou vrtačku.

Nějak jsem se už dlouho neprocházel po našich kopečcích a tak jsem si v neděli podvečer udělal malou procházku na staré dobré místo, abych po měsíci opět vyfotil moje dva stromečky. Ty se ani tak moc nezměnili, ale tráva se naopak hemžila nejrůznějšími hmyzími potvůrkami. Takže tentokrát jen tak narychlo stručně pár fotografií.

V osmi českých městech dnes fungují tramvajové linky. Patří sem Praha, Brno, Ostrava, Olomouc, Liberec, Plzeň a nakonec Mostecká "rychlodráha". Když jsem tento týden hodinu cestoval přeplněnou tramvajovou linkou číslo "1" na naši přehradu, kde se tou dobou odehrával ohňostroj v rámci festivalu Ignis Brunensis, pomyslel jsem si, že tak dlouhou linku, tedy cca dvacetikilometrovou kolej, snad nikde jinde nemají. Chyba lávky, chytrý čtenář namítne a má svatou pravdu. Podíval jsem se tedy alespoň na internet, jak dlouhé tramvajové sítě se nacházejí v našich krajských i nekrajských městech, abych měl jakž takž představu, jak to s těmi šalinami vlastně je.

Král je mrtev! Ať žije král! Devátý ročník mezinárodního festivalu ohňostrojů je za námi a neskončil zrovna nejslavněji. Zatímco přes den bylo celkem fajn počasí a já už už v jednom nejmenovaném obchodě do ruky bral jeden z nejlevnějších velkých stativů, na večer se obloha zatáhla, Slunce vykouzlilo nádherné červánky a do hodiny se spustil déšť. Přesto jsem vyrazil s očekáváním, že líný Čech zůstane doma u krbu, leč to byl fatální omyl. Již 45 minut před začátkem byly tramvaje plné k prasknutí a tak jsem alespoň vyrazil na Mendlovo náměstí v podhradí, odkud je tradičně krásný výhled na hrad Špilberk, kde se mělo odehrát závěrečné grandfinále v produkci Flash Barrandov SFX.

Tak nám začaly volby do Poslanecké sněmovny. Já chtěl vyrazit hodit do urny ten svůj ušmudlaný hlas již ve třináct nula nula, ale internet mě naštěstí upozornil na fakt, že volební místnosti se prý otevírají až po druhé hodině odpolední. Jelikož Knutíka i Sviště zavřou do blázince, protože prý chtějí něco nekalého učiniti s touto volební urnou, řekl jsem si, že když už jsem já za toho slušného, půjdu alespoň volit jako první a třeba dostanu nějaký ten dárek jako občas malé dětičky u zubaře.

Sledoval jsem zrovna litý boj Paroubka s Topolánkem na Primě, když se mi ozval známý, zda-li nechci zajít na přehradu na jeden z ohňostrojů šou Ignis Brunensis. No původně jsem to neměl v plánu, protože přehrada je vzdálená zdlouhavých 50 minut, ale nakonec jsem tedy vyrazil, protože Ignis Brunensis je přecejen větší zážitek než sledování vepřového xichtu pana premiéra.