Paela je starý národní pokrm Španělska, který Vám nabídnou vyumělkovaný do nereálné krásy v každé restauraci v oblíbených přímořských letovisek. V oblibě je zejména paela z darů moře, která ovšem patří také k nejdražším v nabídce těchto restaurací. Co to vlastně ta paela je? Pokud lehce poodkryjeme kulinářský étos, zjistíme, že se nejedná o nic jiného než o jednoduché rizoto, které ovšem preferuje jiné koření. Paela je směsicí středozemní evropské kuchyně a arabského orientu, který Pyrenejský poloostrov dlouhá staletí mocensky i kulturně ovládal. Španělé uvařili dary moře a bezejmenný Arab přidal kari. Výsledkem této vědy je dnešní paela, jejiž chuť je založena na rybím koření a kari.

21. pracovní týden tohoto roku jsem strávil příjemnou flákotou a odpočinkem v malebné ale také zachmuřené Šumavě. Ona to tedy nebyla zas až taková flákota, protože jsme den co den vyráželi do přírody za pěknými výlety, po kterých se z mnohých stali doživotní mrzáci, neb nejsou z velkoměst zvyklí chodit po lesích, ale jinak snad byl dopad celé terénní výuky pouze a jen blahodárný. Nyní nadešel čas sepsat malé resumé pro příští generace, protože toto byl bohužel první a také poslední terénní kurz pro můj studijní obor :-/ :-).

Tedy je to trochu troufalé takto nahlas zvolat "opět". I já jsem přeci skoro naprostý volební zelenáč, protože to budou teprve druhé poslanecké volby v mém životě. Díky nedávnému vzniku nové krajské samosprávy, přítomnosti Senátu, referenda o přístupu k EU a nakonec i prvním volbám do Evropského parlamentu se však snad i já mohu považovati za člověka, kterému volební lístky nejsou zas tak cizí. Dodám-li, že většina mně známých vrstevníků u voleb v životě nebyla, snad si mohu připadat celkem dost politicky participující :-).

Páteční odpoledne a zamračený sobotní den jsem strávil v Praze. Nejdříve jsme zašli s Knutem, Svištěm, Labi a Hančí na hodnotný koncert Majdy a Františka, tedy dětského představení Kouzelné školky a později jsme se také seznámili s nejrůznějšími celebritami města pražského. Nakonec i sobotní den nebyl zbytečný. Teď přichází čas těch 24 hodin popsat. Každý výlet do Prahy je na mnoho popsaných stránek a tak se snad spokojíte pouze s malým informačním "výcucem" o třech dějstvích.

Dnes máme čtvrtek. Za chvíli si odkráčím pro další zápočet a pak se podívám na hokej. K večeru snad ještě uklídím to, co uklidit slibuji už od podzimu a pak tu již máme pátek. V pátek ráno vstanu, zaplatím tři složenky, vyřeším nejrůznější studijní záležitosti na studijním oddělení a pak už hurá do Prahy, do které jsem si stále ještě neopatřil místenku ve žlutém expresu. Jen co se v sobotu (snad v pořádku) vrátím, už bych se měl začít balit na týdenní "Terén 2006", nebo-li vznešeně a formálně na "Regionální případovou studii - Šumava 2006", za kterou dostanu nějaký ten kredit a ještě se ke všemu nadýchám čerstvého horského vzdoušku, spřátelím se s nejedním klíštětem a s kamarády probereme nad škopkem dobře vychlazené kofoly veškeré možné i zcela nemožné problémy lidstva.

V internetovém deníku iDnes si můžeme přečíst, že Olomoucko bylo zasaženo silnou bouří. Jako obvykle se včerejší odpolední bouřky Brnu vyhly a díky kopcům východního okraje Českomoravské vrchoviny a Drahanských kopců, které se táhnou až k Prostějovu, byly odkloněny severním směrem. Přitom to tady u nás na severu Brna pokaždé vypadá na pěknou průtrž mračen. Nakonec však pouze dvakrát zahřmělo a zajímavé deštivé mráčky po krátkem dešti odpluly na Blanensko a následně, jakmile se pod nimi objevila volná krajina, spustily "děsivé inferno".