V pátek skončilo jaro a začal nechutnej podzim. Dříve jsem toto období miloval. Krátké zamlžené večery, havrani a bláto - úplný Edgar Alan Poe. Leč časy se mění a my v nich stárneme a stáváme se občas melancholiky. Nevím proč, ale zub času takto poslední léta obrušuje i moje nadprůměrně flegmatické ego. Proto mě již celkem začíná štvát, že již tři dny nepřetržitě prší a člověk sedí v křesle, chytá lelky a pojídá sušenky - naprostý nihilismus. Proto jsem dnes vyrazil do hypermarketů, které na mě mají uspávající účinek výtažku z čerstvých makovic...

Již druhý den prší. Je to po dlouhé době opravdu velmi škaredá sobota. Jak ale vlastně dešťové kapky vznikají a proč prší jen někdy? To je dáno dvěma charakteristikami v troposféře, tedy spodní vrstvě atmosféry, ve které se odehrávají všechny jevy, které obecně nazýváme počasí. Prší když přechází studená, teplá nebo okluzní fronta, prší za letních bouřek, které mohou být součástí studené fronty nebo se utvářejí díky vysokému výparu nad vodními hladinami. Ale proč z těch mraků vypadávají kuličky vody? Proč prostě z ničeho nic mrak "nepraskne" a nespustí nekontrolovatelný vodopád vody?

Vyzkoušel jsem již mnoho textových editorů na psaní nejrůznějšího kódu. Některé byly rychlé a svižné, ale nabízely málo funkcí, další pak byly robustní a komplexní, nebyly však svižné a rychlé. Pokud se editor pouští déle než několik málo vteřin, už ho zahazuji a hledám jiný. Další samozřejmostí je integrace do kontextové nabídky Windows. Všechny tyto předpoklady splňuje výborný EditPlus, který je ovšem placený. Dlouhou dobu jsem tedy hledal jeho nejpřijatelnější alternativu a přes bratra nakonec nalezl PSPad.

Patřím k těm, které již armáda nepotkala, přesto mě však potkala "odvodová komise" a za jistých okolností jsem nemusel uniknout ani před vlastní vojnou. Podle mého skromného názoru není vojna kojná, ale především zbytečná ztráta jednoho roku života a také silný nápor na státní pokladnu. Přitom výsledek je velmi nejistý. Vždyť polovina tátů v záloze by byla v aktivním boji naprosto nepoužitelná. Kdyby zároveň hrozil takový konflikt, že by byla vyhlášena všeobecná mobilizace, muselo by se jednat v dnešním světě o takovou katastrofu, že nasazení vojáků by bylo opravdu jen jakýmsi žalostným zvoláním. Dnešní války se nevedou na polích, ale od klávesnice počítačů na letadlových lodích či na vzdálených vojenských základnách.

Pro komunikaci pomocí protokolu ICQ používám už dva měsíce prográmek Miranda. Líbí se mi na něm především jeho pluginy, z nichž některé jsou opravdu parádní. Jedním z nich je HistoryStats, který zpracovává kompletní statistiku ze zaznamenané historie diskuzí a exportuje ji do HTML. Jednou z dílčích statistik je rozložení diskuze v průběhu dne. Vybral jsem si několik osob ze svého seznamu a pokusil se je charakterizovat na základě toho, kdy se mnou mluví, nebo kdy se o diskuzi s nimi pro změnu pokouším já. Záměrně však neprozradím jejich jména, protože jsou to i lidé, kteří mi sem chodí psát své bohaté komentáře :-)).

Tři měsíce, tři barvy aneb jarní trikolora. Modrá, hnědá, zelená. Každý měsíc jsem vylezl na vrchol Medláneckého kopce a pořídil jedno a totéž panorama dvou stromků. Nyní se můžete podívat, co se s jedním obrazem stane po pouhých dvou měsících. Stačí pouze pár slunečních paprsků a je tu malý zázrak. Vzhledem k blížícím se čarodějnicím je však možné, že některý ze studentů blízkých kolejí VUT vytáhne sekeru a bude mít dřevo na otop - už se to tu stalo mnohokrát. Tímto také uzavírám sérii článků o té naši medlánecké "hoře", protože už to přestává bavit číst i našeho hyperaktivního psa. Od zítřka tedy již jen zábavné články pro celou rodinu podle kuchařky "modrého" abyho.