Za pár měsíců, tedy v příštím školním roce, mě čeká dlouho odkládaná školní praxe na jednom z mnoha brněnských gymnázií. Mám za sebou už vedení jedné zeměpisné přednášky "pro děti", ale to je prakticky veškerá moje pedagogická zkušenost. Když se moji známí dozvědí, že mluví s budoucím učitelem - nebo lépe se středoškolským profesorem (to zní trošičku lépe, viďte), popadají se za hlavu a nevěřícně nahlížejí do kalendáře, zda-li není 1. dubna. Ale kdeže! Svou profesi jsem si naplánoval už kdysi na základní škole nejspíš právě z toho pocitu, že mě škola moc nebavila. Ani zdaleka jsem totiž nebyl tím dítětem, které na každý požadavek učitele kývlo. Až na pár deliktů jsem ale nebyl žádný rebel, který by po pedagogovi házel hadrem - spíš jsem chtěl jít vlastní cestou.

Dneska mi došla dlouho očekávaná složenka na paušál u Eurotelu. Byl jsem v březnu v Alpách - poslal pár MMS a několikrát si přečetl došlé e-maily. Běžně platím okolo 300,- měsíčně a tak jsem si tak říkal, že díky roamingu to bude dvojnásobek. Ale kdeže! Po roztržení obálky na mě vykváklo číslo 1400,-, což mně pro dnešek "trošku" skazilo náladu a tak žádný článek dnes za trest již nevýjde :D.

Na základě inspirace u "Knutíka" jsem sesumíroval stručný seznam rozšíření, které používám ve svém oblíbeném internetovém prohlížeči Mozilla Forefox. Co se prohlížení webu týče, požaduji obrovskou efektivitu, která je dána co největším využitelným prostorem. Když si prohlížím obrázky nebo kdesi diskutuji, je mi naprosto lhostejné, jaký má prohlížeč skin nebo lištičky, ale zda-li věnuje co nejvíce prostoru webové stránce a své funkce skryje tak, aby nerušily, ale aby zároveň byly vždy na očích.

Mám to do školy z kopce. Není ale zas tak prudký a tak se příjemně jede i nazpět. Na jaře toho využívám a druhou polovinu semestru tak ušetřím za "šalinkartu". Konečně to vypadá, že i tentokrát budu moci kolo vytáhnout, očistit, duše nafouknout a do soukolí nakapat nějaký ten kolomaz. Mám to trošku složitější, protože moje "škola" je rozeseta po celém centru Brna a tak zvláště když přecházím z jedné budovy do druhé, je bicykl ideálnější dopravní prostředek než ve švech praskající a v letních dnech propocená šalina :-).

Krásná prosluněná sobota mě opět vyhnala ven a tentokrát konečně někam dál od domu, takže Vám konečně nabídnu něco jiného, než nudné snímky z okolí naší čtvrti ;-). Vyrazil jsem s Kikinou na druhý okraj města na vrchol kopce Hády, jehož jižní svah je již více než sto let rozbořený důlní činností. Nachází se zde totiž jeden z nejmohutnějších povrchových vápencových lomů u nás o šířce přes jeden kilometr a převýšení okolo 100 metrů. Hluboko v údolí se pak nachází brněnská kotlina, kde se rozlévá do širého okolí půlmilionová aglomerace.

Jako dítě jsem nepatřil k těm, kteří jakýkoliv škrábanec utíkali hlásit rodičům - ba právě naopak. Ještě kdysi na "předrevolučním" táboře v Oklukách u Prostějova jsem si poranil levou nohu, nikomu to nenahlásil a dobrých několik měsíců jsem pak chodíval v Brně na převazy. Další kapitolou pak byly tábory skautské v devadesátých letech. Nebyli jsme jako dnešní rozmazlení táborníci. Tábor se na začátku turnusu postavil, na konci léta rozbořil a v říjnu by jste již nepoznali, že na tom palouku u lesa prožilo léto na 40 lidí. Vodu jsme čerpali z blízkého lesního pramene, obědy vařili na provizorních kamnech z cihel a jílu.