Když jsem byl dítě, dny byly dlouhé a noci milosrdně krátké. Jak jsem stárnul, stárnul i čas kolem mě. Noci již nebyly tak krátké jako dřív, naopak dny se staly jepičími a čas nedostatkovým zbožím. Jsem svobodný. Tedy ještě necelé dva týdny. Pak svobodu odhodím v dáli a vnořím se do soukolí sociálního systému u nás. Tedy ne že bych měl v úmyslu za dva týdny počat žádat podporu v nezaměstnanosti – naopak se stanu donátorem sociálního systému, neboť si na čelo budu moci nalepit štítek „zcela legálně zaměstnán“. Žádná berní černota, žádná... Poctivý plátce daní.

Víte občas, né vždy ale občas, člověka napadne kdejaká pitomost. Některé napadají pitomosti i podvědomě, někdo se musí krapet snažit. Já se Vám přiznám, že s pitomými nápady nemám problém. Naposledy mě taková pitmost napadla na počátku minulého týdne, kdy jsem v jednom nejmenovaném diskontu vzal do ruky malířské plátno s akrylovými barvami s předlohou jakéhosi pěkného mostu a bylo vymalováno. Tedy tehdy to ještě nebyla pitomost, ale spíše zvědavost, zda-li bych dovedl malbu do zdárného konce. Přecijen jsem kdysi v letech 1988-1990 navštěvoval malířský kurs při Obvodním kulturním a vzdělávacím středisku Brno IV a měl jsem tedy tehdy zřejmé předpoklady jít ve šlépějích Van Gogha či Moneta...

Procházel jsem se tak zablácenými brněnskými bulváry. Kaluž čas od času prořízlo kolo smutného drožkaře nebo mdlá tvář hnijící stařenky. A tam kdesi v dáli smutný podvečerní svit blikajících lamp explodoval v záplavě neonů. Toť Levné knihy, knihkupectví mas plné slev pro malé i velké. A co že to mé slzivé prosincové oko nevídí. Tu sleva, tu sleva a tam také, avšak zcela uprostřed snad až nechutně levné manuály databázové.

Fakt, že francouzský imperátor liboval si v dobré moravské kaši, je dnes znám kdejakému děcku. Že však míval v oblibě také moravské řízečky s kořením Marco de la Mar už ovšem součástí lidového povědomí není. Tento recept jsem nalezl před několika lety v MZA, kde jej ve své korespondenci Františku Palackému zmínil Ignesius Martinský, tehdejší brněnský mocipán a držgrešle. Pojďme tedy a nahlédněme do tajů moravsko-francouzské kuchyně.

Software zdarma pro Microsoft Windows byl ještě před několika lety okrajový, případně podezřele amatérský, osazený reklamou, spyware či alespoň nějakým doprovodným softwarem. Obrovská popularita freeware a opensource však situaci v posledních letech citelně mění a aplikací, které jsou zcela a bezpodmínečně zdarma neustále přibývá. Nejsou to již pouze nejrůznější utilitky uhrovitých studentů, ale také kompaktní a ergonomické programy založené na ekonomickém modelu PayPal, tedy „nic si za náš software neúčtujeme, ale pokud jej uznáš za potřebný, můžeš nás podpořit skrze elektronické bankovnictví“. Vzhledem k tomu, že embosované platební karty jsou dnes již téměř samozřejmostí, podpořit takový software například skrze oblíbený a ověřený systém PayPal je otázka několika minut.

Jelikož mi má klávesnice na notebooku po letech občas vypovídá funkčnost a šotků, kdy namísto písmene "A" se na obrazovce objeví písmenko "Q", přibývá, byl jsem nucen přemýšlet o zakoupení klasické USB klávesnice. Jak jsem tak bloumal  šedivými ulicemi brněnských Stínadel, tu jsem v malém zastrčeném obchůdku zahlédl rovnou celý bezdrátový set značky Logitech za více než přívětivou cenu. Trvanlivost asi nebude patřit díky ceně k nejlepším, Logitech G15 bláznivého Radka Hulána to opravdu není, ale design je přívětivý, provedený v decentní černé barvě s oblými tvary, čili se klávesnička tvaří, jako by k mému laptopu opravdu patřila.