„Call them the Firstborn. Though the were not remotely human, they were flesh and blood, and when they looked out across the deeps of space, they felt awe, and wonder – and loneliness. As soon as they possessed the power, they began to seek for fellowship among the stars…“, tak začíná třetí putování Artura C. Clarka časem i vesmírem a mé první seznámení s jeho anglickým originálem.

Rozhodl jsem se totiž, že si po čase zase koupím nějakou knížku. Poslední dobou jsem investoval jen do paperbackových manuálů od databázového serveru po kaskádové styly a už jsem měl takový pocit, že intelektuálně chřadnu. Tedy ne že bych poslední dobou nějaké knihy četl – nemám na ně vůbec čas, ale zaplněná knihovna je pro mě tak trošku fetiš, prostě se na ni rád dívám a přemýšlím, co si přečtu, až budu mít jednou ten kýžený čas.

Vyrazil jsem tedy do „Barviče“, což je jediné knihkupectví v Brně, kde jsem ochoten utratit pár stokorun, a hned v přízemí mi do oka padl „tak-trochu-cestopis“ Stanislava Komárka s názvem „Zápisky z Okcidentu“. Komárka mám rád, ačkoliv jsem od něj paradoxně nic nečetl. Párkrát jsem ho však zahlédl v televizi a zjistil jsem, že jeho vidění světa je mi nadmíru blízké.

Komárek tedy skončil v imaginárním nákupním koši, jelikož ty zde nevedou, a já vystoupal do prvního patra stánku literárního konzumu. Hned u schodiště najdete stěnu zahraničních paperbacků. Ačkoliv jsem na počátku psal, že jsem sem šel pro vázanou knihu, nakonec jsem neodolal, napadla mě totiž ďábelská myšlenka, koupit si knížku v angličtině.



Chmátl jsem tedy po chuděrovi nebožtíkovi Arturovi C. Clarkovi a jeho 3001: The Final Odyssey, kterou stále nikdo k mé lítosti nezfilmoval, a s takovým podivným pocitem důležitosti, že já jsem přece lepší čtenář, protože tu knížku dokážu přečíst, vyrazil jsem do prosluněných brněnských ulic.

A je to tak. Ačkoliv jsem se nepokoušel rozumět každému slovu, ostatně to ani není účel, nechal jsem se vést a to pak chápete, i když ne vše dokážete přeložit. V tu chvíli totiž myslíte a cítíte anglicky a pak tomu ději vlastně rozumíte, i když byste byli naprostí začátečníci. Odyseu jsem přelouskal během několika ranních cest do práce a už dnes se těším, co si koupím příště.

Nakonec je to totiž stejné jako s dabovaným filmem. Ať by byl dabing sebelepší, je naprosto nesrovnatelný s originálem, který uslyšíte na DVD nebo v kině. Není to jen odlišná dikce, ale i přes sebedokonalejší českou dramaturgii skutečná autenticita verbálního prožitku (úžasné slovní spojení), cit, drama.