Aneta LangerováPatřím mezi "organizované" fanoušky Anety Langerové a tak Vám může následující tvrzení připadat poněkud schizofrenní, ale nemyslím si, že je Aneta nejlepší česká softrocková zpěvačka. Dokonce ani její kapela není vrcholem dokonalosti. Přesto všechno mám k ní a jejím "mužům" vztah mnohem intimnější než k mnohým jiným, které považuji za (zatím) v kytarovém řemeslu co se profesionality týče mnohem dál.

Aneta Langerová Aneta mě totiž nepřímo pouze a pouze obohatila. Vzala mně pravda i mnoho času a občas i peněz, ale to je opravdu ta nejmenší cena, kterou zážitky spojené s posledními dvěma lety hravě převyšují. Proč je tedy Aneta pro mě takovou osobností? Jednoduše proto, jelikož se k ní vztahuje až příliš mnoho asociací. Kouknu-li se na bonusový dokument na DVD, okamžitě se mi vybaví recept na svíčkovou a koncert v Ostravě, kde jsem si Marka Zeleného z onoho receptu vyzkoušel (ti kteří dokument neznají, ať přeskočí na další větu). Pustím-li vlastní koncert, zase si vzpomenu, jak jsem tam tehdy stál na rozžhavené kabeláži a teklo ze mě jak z osla. A podívám-li se na fotografie z koncertů kde Aneta hrála, pokaždé narazím na známou osůbku. Těchto osůbek jsem za ty dva roky poznal požehnaně a jsem tomu jedině rád a znovu a znovu se nad tím podivuji - poznal jsem už mnoho tváří a najednou se setká tak rozličná skupinka lidí z nejrůznějších koutů republiky, nejrůznějšího věku a s nejrůznějším životním osudem. No není už toto samo o sobě podivuhodné?

Aneta Langerová Lidé, které jsem poznal díky této roztomilé a úsměvavé mladé dámě jsou tedy jedním z faktorů, proč je mi Aneta tak blízká. Dále je to ovšem samotná Aneta a její životní cesta před kamerou. Z nenápadné introvertní dívky se během několika měsíců stala sebevědomá mladá žena s názorem člověka, který už něco zažil a může si dovolit ten luxus hodnotit své okolí. Člověk může sledovat, jak se vyvíjí, kam spěje. Všechny tyto podoby Anety z ní utváří něco unikátního, mile čistého, ale zároveň tvrdohlavě sebevědomého, co mnohonásobně převyšuje kvality druhých, kteří sice jsou v muzice mnohem dál, ale jejichž fluidum nelze s vnitřní silou Anety Langerové vůbec srovnávat.

Nakonec bych přidal ještě jeden klad. Aneta mě přinutila více se zajímat o českou muziku, kterou jsem dřívě celkem fatálně až na pár vyjímek míjel. Paradoxně tak opouštím své zahraniční "idoly" a začínám se čvachtat v našem malém rybníčku, který není ani zdaleka tak zahnívající, jak jsem si dříve myslel.