Aneta Langerová V sobotu jsem vyrazil na poslední "zimní" koncert Anety a příjemné jsem spojil s užitečným a konečně otestoval naše nejvyšší hory i na lyžích, dá-li se tedy "bigfootkám" říkat lyže. Byl to opravdu velmi originální zážitek, protože odpoledne strávené na dubnovém sněhu ve Špindlerově Mlýnu zakončené koncertním večerem v rozbředlém sněhu jsem ještě nezažil :-).

Ale pěkně od začátku. Původně jsem tento bláznivý výlet nechtěl vůbec podniknout, protože jsem si říkal, že je Špindlerův Mlýn přecejen poněkud z cesty a já na podobné dobrodružství až příliš líný. Nakonec mě ale nepřímo přemluvil kamarád Majkl a tak jsem na poslední chvíli sháněl odvoz a potřebné zlaťáky. Koncert byl sice zdarma, ale odpolední permanentka výjde lyžaře mimo sezónu na stále dost podstatných 440 korun.

Mapa
Po modré tam a po zelené zpět aneb proč zvolit nejkratší cestu, když má člověk možnost projet se více :-).

Vyrazil jsem tedy "žlutým expresem" v šest ráno a po malé přestávce na Florenci jsem se připojil k Alici. Alice je velmi energická (a dobrá) řidička a tak jsme i s malou odbočkou do libereckého kraje dorazili do Špindlerova mlýna před jednou hodinou po poledni. Počasí bylo nádherné a tak meteorologům po čase konečně projednou zase něco vyšlo. Na sjezdovkách leželo stále několik desítek centimetrů sněhu, který sice nebyl nejlepší, ale vzhledem k tomu, že v nížinách již kvetou pampelišky, to bylo to poslední, co by mě trápilo.

Dav Celý předchozí týden jsem přemýšlel, kde vyroste plocha pro večerní koncert. Pódium nakonec vzniklo přímo na dojezdu sjezdovek ve Svatém Petru. Jediným vroubkem, který bych mohl vytknout organizátorům tak byla neupravená plocha pro diváky, kde bylo několik centimetrů lyžaři rozježděného sněhu a mně promokly boty skrz naskrz již hodinu před začátkem koncertu. Díky tomu že byl vstup volný, dalo se očekávat, že příjde celý "Špindl" a kdo si tak myslel, nebyl daleko od pravdy, protože když jsem na konci vystoupení předkapely s poetickým názvem "Prasklá struna" pohlédl zpět, viděl jsem tísnící se davy stovek a stovek návštěvníků všech věkových i sociálních skupin :-). Vedle sebe se tu jak sardinky mačkali "snowboarďáci" i dědečci s baretem a tak je patrné, že jméno "Aneta Langerová" je stále velmi silné reklamní lákadlo. Netroufám si tedy nakonec odhadnout počet příchozích, ale vůbec bych se nedivil, kdyby jich přišlo stejné množství jako loni v září do Říčan a spíše přidejte.

Obří broskev Kapela "Prasklá struna", která byla uvedena "Marasem", krátce po sedmé hodině večerní předvedla svůj smutný part. Smutný v tom smyslu, že ji stíhá přirozeně osud skoro každé předkapely, tedy ne zrovna odpovídající zájem publika, které přece nepřišlo na "Strunu" ale na Anetu! Ať už pánové a dáma ze Struny hrají jakkoliv, nezapoměli potěšit nejednoho diváka a nechali prasknout předem určené množství strun. Mně podobní, kteří jezdí na Anetiny koncerty jednou za kvartál a častěji (v mém případě tedy spíše ten kvartál), se na tento praskot strun velmi těší a ani by mě příliš nepřekvapilo, kdyby na koncerty přestali jezdit v momentě, kdyby se skupina Prasklá struna rozhodla s praskotem skoncovat.

Aneta Langerová Ale ne! Hráli dobře! Dost srandiček. Pánové a dáma si samozřejmě neříkají Prasklá struna, ale Obří hruška a jako Anetina předkapela působí již delší dobu, tedy vlastně od té doby, co přestala předskakovat skupina Kryštof :D. Jakmile "Hruška" dohrála, publikum ztichlo a s napětím očekávalo, co příjde. Nepřišel ani Dalajláma a dokonce ani Paroubek, ale přišla jedna milá slečna, která má sice v občance jméno Aneta, ale každý druhý ji řekne prostě Anet. A tato "Anet" tedy po x-té spustila tu svoji a opět díky dobrému zázemí kapely provedla v mnoha písničkách nové aranžmá - i když sama mnohokrát připomínala, že je tato aranže způsobená pouze nízkou teplotou a vlhnoucími kytarami zpola autogenem opálenými :-), jak by nejeden chtěl připomenout.

Aneta Langerová Zahrála písničky z alba, nový "Hokus pokus", "Kyselý jablko" nebo jak se ta nová písnička konečně, definitivně a nevratně jmenuje - s novou a lepší aranží, která se konečně hlásila více k Anetě a ne k Lence Dusilové. Malou změnu jsem zachytil také v Delfínovi a dalších. Ale na nic víc se mě radši neptejte, protože již dvě, tři hodinky po koncertě jsem nevědel, zda-li zahráli pánové a dáma Ironic či ne. Koncert to byl nakonec pěkný, mrazivě svérázný, Voda živá chladem lehce ztuhlá a moje prsty na nohách v polovině cesty odumírajícího procesu. Po koncertu pak ještě proběhlo předávání darů a popisování nejrůznějších věcí Anetiným jménem, tzv. autogramem. Pod ruku se ji dostal mobilní telefon, upotávky na koncert strhnuté ještě před koncertem z nejrůznějších stěn a kdo ví co ještě. Na oplátku pak Aneta dostala mrskačku (pomlázku) s nejrůznějšími osobitými motty, předsmrtnými výroky a tak podobně a samozřejmě také květinu, protože květen je tu co-by-dup. Dostala-li ještě něco jiného nevím, protože jsem přes velký zájem kolemjdoucích na tento akt neviděl :-).

abysser Cesta zpět byla velmi zajímavá. Opět s Alicí jsme se přes Jíčín dostali až na hradeckou dálnici, v Českém Brodě a v jedné ze sousedních obcí jsme se rozloučili s polovinou osazenstva autíčka značky Fiat a pokračovali směr Praha. Tedy až později, protože jsme nejprve místo do Prahy odbočili na Kolín, ale Alice si naštěstí omyl brzy uvědomila a upozornila na něj navigátora s mapou, tedy mě, který jak patrno v navigaci opět nezklamal :-D. Do Prahy před hlavní nádraží jsme se dostali v neděli okolo 3:30 ráno, já se rozloučil a poté, co jsem překročil asi pět bezdomovců, kteří svými spícími těly zatarasili vstup do budovy z parku "Sherwood", jsem si zakoupil jízdenku, která mě měla o hodinku později dopravit do Brna. Kupéčko jsem měl pouze pro sebe a tak jsem se po dvou dnech mohl alespoň na chvíli sanitárně vyspat, jelikož z pátku na sobotu mně to moc nevyšlo. Do postele jsem pak dorazil asi ve třičtvrtě na devět dopoledne a konečně si po náročněm víkendu naplno odpočinul :-).