Brněnská administrativa se rozhodla nevrátit chátrající vilu Tugendhat do rukou potomků původních majitelů. Ačkoliv oficiální názor brněnské ČSSD je takový, že její představitelé v čele radnice odmítají zaplatit darovací daň, která by s tímto převodem byla spojena a která by vystoupala do astronomických částek, expremiér Paroubek se nechal při své návštěvě Brna zároveň slyšet: "Strhlo by to gejzír nápadů, co všechno by se ještě mělo vydat". Jaký je tedy skutečný názor radnice?

Zákony na jednu stranu mluví jasně. Chce-li Brno předat vilu do rukou rodiny majitelů, nevyhne se několikasetmilionové dani darovací a já se v tomto kontextu ptám, co to máme za nedokonalý právní systém, když křivdy minulosti nelze řešit rychlou a flexibilní cestou. Jistě, doba takovýchto restitucí již byla promlčena v devadesátých letech, kdy návrat vily sourozenci Tugendhatovi odmítli poté, co Brno samo přislíbilo rekonstrukci zbídačené památky UNESCO, ve které před několika desítkami let pobývala i nepřátelská sovětská armáda, která si zde vybudovala mimojiné konírnu. Promlčení či nepromlčení, faktem zůstává, že vila Tugendhat je nyní v naprosto dezolátním stavu a podřebuje okamžitou sanaci a rekonstrukci. Tugendhatovi tedy požádali o předání vily s tím, že nutné opravy majetku svých předků provedou na své náklady. Náš právní systém je však zastavil.

Darovací daň, stejně jako například daň dědická, je vrcholem iracionality a společenské neslušnosti. Daruji-li někomu svůj majetek, který jsem sám vyprodukoval a při jehož produkci jsem jako každý jiný produktivní občan platil státu daně, je naprosto nechutné danit i tento dar. Dědická daň je pak ryze morbidní záležitost. Člověk celý život platí daně aby nakonec zaplatil dań znovu při přerozdělování kapitálu, který během svého zdaněného života vyprodukoval. Toto nejsou daně, to je skutečné okrádání svobodného člověka.

Vila Tugendhat tedy zůstává v rukou města, které si sice může omýt nad tímto aktem ruce a odvolat se na prostý zákon, nic  to však nemění na faktu, že vilu nejdříve nepřímo konfiskoval Hitler za protektorátu a ve čtyřicátých letech tento majetek volně přešel do rukou státu, potažmo místní samosprávy. Vila Tugendhat tedy patří Brnu jen díky Hitlerovi a jak se zdá, brněnské ČSSD to přes veškeré právní výmluvy připadá normální. Pokud by ji to totiž normální nepřipadalo, v PSP ČR by se již dávno projednával speciální zákon o nezdanitelném předání vily Tugendhat do rukou sourozenců Tugendhatových...

Vila Tugendhat na WWW