School Za pár měsíců, tedy v příštím školním roce, mě čeká dlouho odkládaná školní praxe na jednom z mnoha brněnských gymnázií. Mám za sebou už vedení jedné zeměpisné přednášky "pro děti", ale to je prakticky veškerá moje pedagogická zkušenost. Když se moji známí dozvědí, že mluví s budoucím učitelem - nebo lépe se středoškolským profesorem (to zní trošičku lépe, viďte), popadají se za hlavu a nevěřícně nahlížejí do kalendáře, zda-li není 1. dubna. Ale kdeže! Svou profesi jsem si naplánoval už kdysi na základní škole nejspíš právě z toho pocitu, že mě škola moc nebavila. Ani zdaleka jsem totiž nebyl tím dítětem, které na každý požadavek učitele kývlo. Až na pár deliktů jsem ale nebyl žádný rebel, který by po pedagogovi házel hadrem - spíš jsem chtěl jít vlastní cestou.

Jsem duchem flegmatik a diplomat. Snažím se s lidmi vycházet a mohu snad s dobrým pocitem v srdci říci, že jsem ve svém okolí nikdy neměl nepřátele. Život je totiž až příliš krátký, než aby si jej člověk ničil každodenní blbostí ve svém okolí. Život je také příliš krátký na to, aby se jím člověk nechal otrávit už na škole. Škola zde není od toho, aby generovala chodící encyklopedie, ale aby z ní vylezl člověk, který se dokáže v dnešním hypersložitém světě orientovat. Škola nás sice dočasně naučí chemickou tabulku prvků, ale už ne vyplnit daňové přiznání, zajistit si bydlení atd. Škola zde není od toho, aby byl člověk schopen přednesu poezie, ale od toho, aby člověk s maturitou byl schopen vlastního názoru, aby byl schopen zajít k volbám a odvolit dle svého vlastního soudu a ne podle stupidních předvolebních kampaní a úsměvů politiků na dálničních billboardech.

Nic takového však dnešní škola nedělá a dělat ani neumí. A proto chci učit. Proto v té své mladé naivnosti předpokládám, že změním svět (to je jen klišé pro pobavení :-). Svět samozřejmě nezměním, ale snad se mi podaří se nestát učitelem, který je nositelem jediné možné pravdy, ale "tutorem", který zde není od toho, aby studentům říkal, jaká je pravda, ale který je zde od toho, aby se studenty onu univerzální pravdu hledal.



Proto chci učit zeměpis a historii. Zeměpis je velmi průžný a dá se učit opravdu různorodě. Já ho chci učit tak, aby mé studentíky nadchl. S historií je to horší. Učení se dat a jmen nazpaměť nebaví nikoho včetně historiků. Proč se však učit data, jejichž znalost je k ničemu, neboť se nacházejí na internetu nebo v každé encyklopedii? Dějepis zde není od toho, aby študáci odříkávali před tabulí české panovníky, ale je zde od toho, aby studenti alespoň trošku pochopili, v jaké době žijeme, protože tím čím jsme, se dozvíme pouze v případě, pochopíme-li, čím nebo kým byli naši předci.

České školství by si zasloužilo moderní západoevropský systém. Naši maturanti jsou sice faktograficky vzdělanější než třeba mladí Američané či Francouzi, kteří maturují prakticky z trojčlenky, ale tito Američané či Francouzi umí s nabytými informacemi pracovat - umí je použít a proto je dnes americká ekonomika nejsilnějším hospodářským motorem světa.

Byl bych v životě šťastný, pokud bych mohl přispět k tomu, aby u nás bylo méně takových "chytrých hloupých" lidí. Byl bych v životě šťastný, kdyby zde bylo více těch, kteří se nebojí konfrontace s učitelem, kteří se slepě neučí vše, co učitel píše na tabuli, kteří jsou schopni udělat si na věc vlastní názor. Škola zde není od toho, aby nám odkryla "svatou" pravdu, ale aby nám řekla, jakým směrem ji máme hledat...