Aneta Definitive CollectionUž nějaký pátek, no nebo spíše už pár měsíců, vlastním inkoustovou foto-tiskárnu Canon Pixmia iP 4300, která vystřídala svého chudého příbuzného Epson Stylus C64. Můj problém však povětšinou spočívá v tom, že na tisk všeho možného nemám barvu, jelikož pokud vememe do ruky kalkulačku a začneme počítat, zjistíme, že on je ten tisk na inkoustovce ale zatraceně drahý a že není na škodu dnes spíše investovat do nějaké té levné monochromatické laserové tiskárny. Já si ovšem tisknu obrázky, kterými obščastňuji své ego a zvesela si ji přibouchávám na zeď. Ostatně proč mít nad postelí nějakou anonymní neživou reprodukci či ovoce z Bauhausu nebo OBI, když si to ovoce můžu vyfotit sám a za pakatel vytisknout? Nad onou postelí tak mám obrázek s rozhlednou a chatou KČT na Suchém vrchu, což je kopec nad naši chalupou v Orlických horách. Nad stánkem levné zábavy, tedy nad televizí, pak mám zase vlastní fotografii Grossglockneru, tedy nejvyšší hory Rakouska s kostelíkem ve stejnojmenné vesničce při úpatí obrovského splazu zdejšího ledovce.

Jak jsem však již napsal na počátku, problém vždy způsobí neodstatek barvy. No práskl jsem se po půl roce zase přes kapsu a příští měsíc tak budu pravděpodobně jen oblizovat svou omítku Primalex Polar či okusovat zánovní železný balkon. Snad se i spokojím s papírovým jádrem koupelny, faktem však zůstává, že s novou barvou jsem mohl konečně vyzkoušet i výbornou funkci této tiskárny, tedy tisk přímo na CD nebo DVD média s tak určeným povrchem. Totiž já dříve nikdy neviděl CD s takovým povrchem, ale ono vlastně stačí, když je ten povrch bílý a taková média dnes stojí v kdejakém hypermarketu pár korun.

Suchý vrch
Prvorepubliková fotografie rozhledny a chaty KČT na Suchém vrchu od neznámého autora. Proč utrácet stokoruny až tisíce za duplikáty, když jich je plný internet. Vlevo pak již originál arabského zápasu na ostří nože (nevhodné pro citlivé duše) a rybička zvaná Francimóna, se kterou každodenně usínám a pluji v moři zvaném sen.

Jak ke svému z posledních sil vzdechajícímu notebooku značky UMAX dokupuji další a další periférie, z přenosného počítače se stává počítač nepřenositelný a počet USB portů již dávno nepokrývá ani základní potřebu. V samošce jménem TESCO jsem tedy nekoupil pouze nové barvičky pro mou hladovou tiskárnu, ale také USB hub, tedy rozbočovač na USB porty, který rázem počet mých USB portů rozšířil o další čtyři zdířky a jednu bilkající diodu. "No ušetřím za topení", říkám si, jelikož ona ta každá kouzelná krabička ale opravdu šíleně topí. Tak si to spočítejme. Vlastní notebook topí naprosto nepředstavitelně. Také aby ne, když obsahuje ten nejstarší procesor značky Intel Celeron, který se dnes nemontuje ani do tajwanských kyberpsíků, které vlastní kdejaká japonská panička či manželka bohatého průmyslníka. Dále topí externí DVD vypalovačka LG Super Multi cosi, která má mimojiné také S-Video a stereofonní cinch vstup, čili ji mohu použít jako televizní či video DVD rekordér. Dále nechutně topí také onen USB hub a chuděrka lampička nad stolem s úspornou zářivkou topí nejvíce. Tak tedy netuším, co je na takové modré lampičce úsporného, když se obrovské množství energie spotřebuje ve formě zbytečného odpadního tepelného záření. Ostatně než si zvyknu na běžné účty za elektřinu, pravděpodobně budu muset tu spotřebu projednou nějak změřit. Buď tedy budu důvěřovat takovým těm štítkům, které jsou na spodní straně každého spotřebiče a kde se dozvíte, co kdo potřebuje k tomu, aby se stal potentním, či snad budu muset opět investovat do úsporné zlodějky s měřákem spotřeby.

USB hub
Nenasytný elektronický pavouk USB hub poměrně nejisté značky Sweex. Toliko periferií. Raději ani nechci přemýšlet nad tím, co všechno to žere, jelikož pouze ona tiskárna se může pochlubit samolepkou "Energy Star", kterou vidíme na každém monitoru, a která značí, že zařízení šetrně zachází s energií. Tak tedy zprava od šedého: tiskárna, externí DVD vypalovačka, nejlevnější z levných tabletů na retuše a téměř permanentně připojený fotoaparát. A to ještě nemluvím o té klávesnici, která by měla suplovat mou již poměrně odcházející notebůkovskou...

Ale to je vlastně vše vedlejší. Podstatné je to, že má tiskárna opět frčí na plné obrátky a já jen doufám, že se v hrníčku na drobné najde ještě alespoň jedna čtyřicetikoruna na plastový rámeček. Těch bílých míst je v mém bytě přeci jen stále dost a já nemám rád místa, kde sunt liones...