Dokážete mi říci, co je to vědomost a z čeho se skládá? Opravdu nechci slyšet nějaké složité definice z encyklopedií ale prostou selskou pravdu. Každá vědomost se skládá z faktů a teorií. Jaký je mezi těmito složkami rozdíl vysvětlím v následujících odstavcích. Nejprve však velmi stručně vysvětlím, v čem je odlišná behavoriální a kognitivní škola a co je to vlastně vůbec za termíny.

Behavoriální škola

Tak tedy s behavoriální školou se setkáváme na základní škole a mnozí nešťastlivci i na škole střední. Takovým společným jmenovatelem je takzvaná frontální výuka. Že nevíte oč jde? Ale ano! Dobře tento pojem znáte. Taková výuka je rozdělena mezi dva hráče, mezi kterými je nepropustná hradba jménem autorita. Na jedné straně tedy stojí učitel, který je nezpochybnitelný a téměř svatý a co řekne je taktéž nezpochybnitelné a taktéž svaté. Na straně druhé jsme my, tedy žáci a zvídavě hltáme vše, co nám pan učitel říká a naprosto s ním nepolemizujeme. Už víte? Ano, behavoriální škola je synonymem základní školy, která má za účel nám vštípit mnohé základní pravdy, které jsou dnes natolik známé, že jsou nezpochybnitelné. Behavoriální škola slouží k tomu, abychom získali nějaký ten základní balík vědomostí, na kterém můžeme dále stavět.

Kognitivní škola
Kognitivní škola je z pohledu žáka, studenta či posluchače mnohem více sexy. Učitel či profesor již zdaleka není žádný polobůh a zcela bezchybná entita vzdělávání, ale naopak partner. Kognitivní škola by měla být ryze přirozená na středních školách, kde nám sice pedagogové vykají, ale myslí si o nás své. Za partnery nás však považuje drtivá menšina z nich - bohužel mnohdy zaslouženě. Kognitivní školu vysvětlím až poté, co ji dále rozdělím (omlouvám se).

Kognitivně-konstruktivní škola

Právě jste opustili základní vzdělávací systém a začínáte studovat na střední škole. Za ideální případ vemu gymnázium pro svou obecnost. Vy už něco víte a tak s Vámi může jednat pedagog jako s kolegou. Tedy ve skutečnosti se Vás snaží fascinovat. Fascinace, resp. úspěšnost fascinace studentů je pilířem každého pedagoga a ten který to nedokáže, se velmi zapotí a nikdy nebude úspěšný. Fascinovat studenty v zeměpisu je mnohem snažší než fascinovat studenty v takové matematice. Přesto je tu však mnoho cest a pedagogové by měli přestat lpět na stupidní fascinaci založené na jablíčkách a hruškách, ale spíše se obrátit do vod současného světa a v takové statistice třebas se studenty počítat pravděpodobnost teroristického útoku v té či oné zemi. Kognitivně-konstruktivní škola pohlíží na studenty jako na malé vědce, kteří již něco ví a fascinovaně hledají otázky na nejrůznější problémy světa. Ostatně v té době jsou v pubertě a těch otazníků je tu až příliš. Je pouze na kvalitě pedagoga, zda-li dokáže propojit onen psychologický svět pubescenta s problémy své výuky. Pokud složí své psychologické zbraně a vytvoří osnovy, které bude používat až do důchodu, je to jednoduše špatný pedagog - nikoliv špatný kolektiv studentů.

Sociálně-kognitivní škola
Konečně se dostáváme k nejpokročilejší formě kognitivního přístupu ve vzdělávání. V takové škole má pedagog roli pouhého tutora - manažera. Není tu zde proto aby říkal studentům, že koule je kulatá a krychle hranatá, ale aby nechal studenty samotné přijít na to, že tomu tak opravdu je. Jeho role zde není frontální, behavoriální, ale pomocná. Je to náš starší sourozenec, který nám pomůže, když se nedaří, ale jsme to my, sebevědomí a samostatní studenti, kteří nalezneme svatý grál. Takto by měla vypadat  obecná střední škola a v ideálním případě i poslední ročníky škol základních. Že je to příliš idealistické? Ale kdeže! Opět musím podotknout, že klima ve třídě nevytváří kolektiv studentů, ale vždy spolupráce pedagoga s oním kolektivem a za neúspěchy je vždy, opakuji vždy, zodpovědný pedagog. Dokud to naši pedagogové nepochopí, do té doby se jim drasticky nezvýší platy, jelikož  takový individuální přístup je samozřejmě mnohem náročnější a ne každý ze soudobých pedagogů by jej byl schopen zvládnout.

A teď konečně k jádru pudla
Co je to tedy ona vědomost či spíše z čeho se skládá? Každá vědomost má mnoho složek, ale ty fatální jsou fakta a teorie. Vysvětlím to na skromném příkladu.

Představte si, že jste řidič kamionu, který vozí pomeranče z Říma do Prahy. Pokud budete znát tu první složku informací, tedy fakta, budete znát všechny dopravní uzly mezi Římem a Prahou, tedy například: Verona, Innsbruck, Plzeň. To jsou fakta. Víme co. Teorie je zde od toho aby dala fakta do kontextu, který je vlastně onou vědomostí. Onou teorií v tomto kontextu bude tedy znalost, kde leží ona Verona, onen Innsbruck a ona Plzeň. Známe-li fakta a teorie, dokážeme v pohodě dojet z Říma do Prahy. Celé to můžeme nazvat třebas Kognitivní nebo mentální mapou vědomostí.

Druhý příklad: Každý ví, že Karel IV. byl český král a císař. To je fakt. K čemu je nám však dobrá tato informace, neznáme-li kontext a tedy teorii? Teorie se v tomto případě liší na zvoleném kontextu. Může jí být politická situace v Evropě ve 14. století apod.

Třetí příklad: Každý ví, že v Iráku jsou americké vojenské jednotky. To je fakt. K čemu je nám dobrý tento fakt, neznáme-li ovšem kontext, tedy historické a politické souvislosti v regionu (souvislost je kontext). Právě proto vznikají nejrůznější fabulace ohledně Iráku, ohledně působení amerických jednotek apod.

S takovými příklady bych mohl pokračovat do nekonečna a proto to nyní utnu. Přesto však věřím, že každý objevil smysl těchto příkladů a tedy kontext i tohoto článku. Fakta jsou důležitá ke konstrukcí teorií a tedy kontextu neboli vědomosti. Samotná fakta jsou ovšem pouze memorovanou básničkou s velmi slabým potenciálem vědomosti.  Školství v nejrůznějších zemích je velmi odlišné. Zatímco mnohde se orientují na získávání faktu (česká klasická škola), jinde se naopak soustřeďují na kontext, tedy důraz na teorie (západní klasické školství - pro nás školství moderní). Právě proto při nejrůznějších srovnávání studentů čeští studenti dosahují výborných výsledků ve faktografických testech, ovšem mají celkem podstatné problémy s kontextem, tedy se souvislostmi a se schopností použít a především využít znalost faktů k utovření relevantní a vysoce kvalitní vědomosti.

O američanech se praví, že jsou hloupí a maturují s trojčlenky. Ať už by to i byla pravda, faktem také je, že jejich schopnost využít i třebas slabšího faktu ke konsturkci kontextu je mnohem, ale opravdu mnohem vyšší než taková schopnost u běžného středoškoláka u nás. Ostatně viděl jsem mnoho takových amerických a kanadských testů pro středoškoláky a musím uznat, že mně daly mnoho práce. Ne pro faktografickou znalost, ale pro znalost souvislostí tedy onoho magického kontextu. A o čem je život dámy a pánové? O encyklopedické znalosti? Ale kdeže! O kontextu. O souvislostech. O efektivním využití faktů. Dokud se naše školství bude orientovat na fakta a bude zanedbávat teorie, tak tedy do té doby bude škola nudná, nezajimavá a neinspirující.

Bylo tedy Vaše vzdělávání behavoriální nebo kognitivní? Byl Váš pedagog neotřesitelnou autoritou nebo pouhý pomocník, který s Vám hledal opravdovou pravdu?