Na České hrady do Pradubic - tedy na Kunětickou horu, jsem vyrazil jen díky okolnostem, které stejným směrem zavedly na mítingovou plochu pod strmými skalními stěnami, na jejichž vrcholu se skví do plochého Polabí nádherný Kunětický hrad, také mé přátele. Napříště si však tento svým pojetím netradiční putovní festival po hradech Čech (a v budoucnu snad i Moravy) zasloužil místo v mém diáři a tak bude-li příležitost, velmi rád navštívím i příští ročník. A teď se tedy pojďme podívat, čím že si to Kunětická hora zasloužila můj obdiv, ale také čistě objektivně kdo onoho sobotního odpoledne a časně ranní nedělní noci "Kuňku" navštívil.

Festival se protáhl na zahajovací páteční odpoledne kdesi nad námi v hradních prostorách, kde vystoupila mimojiné Lenka Dusilová, Jirka Schmitzer a Xavier Baumaxa. Zároveň zde proběhla soutěž o nejlepší karnevalovou masku. Tou dobou jsem polehával kdesi ve 150 kilometrů vzdáleném Brně a s nejistotou sledoval předpověď počasí, která nevěstila na sobotní den žádné zázraky. Jak to však již ve světě bývá, předpověď zůstala pouhou předpovědí a po noční bouřce jsem se probudil do prosluněného rána. Nejinak tomu bylo i v místě dění a tak když jsme po menším bloudění okolo sobotního poledne dorazili na Kunětickou horu, rtuť teploměru se již vyšplhala vysoko nad 25 stupňů Celsia.

První vystoupení vítěze Naděje beatu Hentai Corporation mi bohužel uniklo a tak přidávám pouze odkaz na jejich webové stránky, ale UDG a vůně grilujících se klobás mě již zavedli správným směrem. UDG jsem naposledy zaslechl na Benátské noci 2006, kde měli organizátory přisouzenu nelichotivou roli "těch  druhých" a tak jim tehdy nebyl dopřán ani přídavek, což organizátoři odnesli nelichotivým pískotem. České hrady však byly organizovány velmi efektivně a pro posluchače příjemně, jelikož kapely se jedna po druhé střídaly na jednom ze dvou stage. Zatímco jedna hrála, druha ladila a tak se dav pěti tisíc hlav (MF Dnes) šinul během sobotního odpoledne sem a tam a při tomto šinutí se osvěžoval pivním mokem značky Gambrinus, opákajícími se buřty a podsvinčaty, langoši a také ve večerních hodinách již notně připálenými bramboráky, jejichž obsah čistého uhlíku mnohonásobně přesahoval hygienické limity. Ale dosti cynického humoru! UDG zahrála své festivalové hity včetně skladby Motýl a dalších (jedni mají Brouka, druzí zase Motýla, kdo se v tom má vyznat). Pokud Vám kapela UDG přesto nic neříká, vězte, že se jedná o vítěze talentové soutěže Coca-Cola Popstar z roku 2004.

Jen co pánové z UDG dohráli, to se již rozeznívali Bratři Orffové na sousedním stage. Bratři Orffové, toto sedmičlenné uskupení samo sebe zařazující do vod nu-folku, provětrali tetelící se vzduch, jehož teplota pomalu překročila třicetistupňovou hranici a kde jediným únikem před sžírajícím tropickým vzduchem byl stín stromů rozprostřených kolem a jediný větší výčepní stan s lavičkami. Vystoupení "bratrů" bylo příjemné. Lidé posedávali na dečkách pod korunami stromů, na lavičkách, postávali před stage a ze všech směrů byla cítit festivalová pohoda. Kolem 14:30 pak patřilo hlavní stage Divokému Billovi a doposud volnější prostředí se pomalu začalo plnit neustále přicházejícími fanoušky. Divoký Bill patří k typickým festivalovým lákadlům a nebylo tomu jinak ani tentorkáte.

A opět jako semafor na rušné křižovatce se dal dav do pohybu a podstatná část zamířila na sousední vystoupení skupiny Hudba Praha, které jsem taktéž slyšel téměř po roce. Tu a tam vykoukl nový šedivý vlas, výkon však nezná mezí a tak i pod majestátnou Kunětickou horou našla Praha své věrné publikum. Hudba Praha byla kolem 16:30 vystřídána dalším ze žhavých želízek - již roztrénované fanoušky a fanouškyně přišli ohnout chlapci z Wohnout. Nu nepatřím k jejich posluchačům, ačkoliv jejich klipy miluji, jelikož se u nich povětšinou zasměji (Rayda - teď již chápete můj jemnější vkus). Pravdou ovšem je, že zde jsem Wohnouty slyšel poprvé a zaplněnou plochu před hlavním stage bohatě rozdmýchali a wohli tedy nejen první řady s rukami nad hlavou, ale i mě, který si tou dobou užíval posezení na travníku v backstage.

Po vystoupení kapely Wohnout hlavní stage na dobré dvě hodinky zmlklo a pouze v prvních řadách trpělivě očekávali další program fanoušci Anety Langerové, mezi kterými se někteří dožadovali piva :D. Slunce však již klesalo k obzoru a i kunětické skalní stěny se ponořily do magické záře podvečera. Program festivalu České hrady se však na ony dvě hodiny nepozastavil ani náhodou! Sousední stage bylo atakováno nejprvé formací Indy & Wich a o hodinku později úderně frázovali také PSH - Peneři Strýčka Homeboye. Pod náporem basů se třepal kdejaký lísteček v blízkých korunách stromů a první řady rytmicky pokyvovali. Hip-hop tedy jak vidno není dead.

O půl osmé večerní se konečně dočkali fanoušci a fanouškyně Anety Langerové, která relativně nedávno vydala novou desku - toliko odlišnou od svého debutu. Byl jsem tedy zvědavý, jak její nové hity zapůsobí na letním festivalu - přecijen jsem pouze zaslechl její červnový klubový křest v pražské Akropoli praskající ve švech skalními fanoušky. Po těch několika málo letech jsem si již naivně myslel, že tzv. anetománie skončila. Nové stříbrné desky se ovšem prodalo na 30 000 kusů (a i toto je již týdny starý údaj) a nakonec to tak vypadalo i pod samotnou Kunětickou horou. O Anetu byl zájem, území nikoho mezi pódiem a publikem se zaplnilo fotografy a nejrůznějšími VIP fanoušky a to již Aneta spustila svůj mix složený z hitů prvního CD, kde samozřejmě nemohla chybět mimojiné Voda živá a snad z hitů budoucích, které netrpělivě vyčkávají na svou šanci na desce druhé, která se do oběhu dostala ve dvou verzích - jako samostatné CD nebo jako combo společně s DVD s krátkým dokumentem z natáčení. O neutuchající popularitě Anety Langerové svědčí také fakt, že jako jediná uspořádala již tradiční autogramiádu v blízkém stánku, jehož okolí se brzy zaplnilo dychtivými posluchači s fotoaparáty v rukou. Nu nakonec jsem neodolal ani já a ačkoliv osobně nejsem nátury, že bych až tak toužil po nejrůznějších podepsaných kartičkách, plakátech, podepsaných ponožkách či rovnou kůže, obětoval jsem pro takovou upomínku na Pardubicko svůj festivalový klobouček. V tomto kontextu mě ovšem velmi těší fakt, že Anetino publikum lehce zestárlo a že tedy onou obchodní značkou již snad není Aneta Langerová - I. vítěz Superstar v ČR, ale Aneta Langerová - zpěvačka, což však stále ignoruje zejména bulvární tisk.

Abychom však byli spravedliví, Aneta Langerová opravdu nebyla alfou a omegou festivalu České hrady, vždyť své umění zde předvedlo na 19 interpretů, a mé největší nadšení mělo teprvé přijít. Po vystoupení Anety, kterou druhého dne čekal další koncert na Slovensku, patřila menší stage zasvěcená MF Dnes skupinám Mother's Angels a Michael's Uncle. Tou dobou jsem si však s přáteli užíval pod slunečníky vodní dýmku a vyčkával na Kryštofa, Vypsanou fixu, Moimira Papalescu & The Nihilists a Gaiu Mesiah - divoké holky, které celý program uzavřely kolem půl třetí ráno.

Kryštof i Vypsaná fixa byli taktéž moji premiérou a tak snad jen doplním, že publikum měli stejně věrné jako Aneta Langerová. Jednimi zavrhovaný a druhými do nebes povznášený Kryštof, vítěz letošních Andělů v čele s Richardem Krajčem, zahrál své dnes již čítankově známé hity i pro mě zcela neznámé skladby s téměř jižanským soundem. Před publikem se poddali své šou a tak již v chládnoucím večeru rozvášněné davy připravili na následující program. Ke spánku je času ještě dost! Vypasnou fixu jsem sledoval již spíše z povzdálí. Bohužel se na mě začala projevovat celodenní únava a absence spánku z předchozí noci a tak jsem si spíše užíval světelných efektů z dečky již výše zmíněné mobilní čajovny s vodními dýmkami.

O půl jedné jsem ale přecijen mobilizoval poslední zbytky svých sil a  přesunul se k MF Dnes stage, kde své industriální kytary a počítačové samply roztančili pánové a dáma z projektu Moimir Papalescu & The Nihilists. Je až s podivem a mým osobním hříchem, že jsem tuto muziku tak dlouze ignoroval, ačkoliv patří do portfolia mé oblíbené hudby. Těžko popsat žánr, tak ty Nihilisty snad jen zobecním na úroveň electro/synth-rocku či electroclash. Prameny pak hledejte u Kraftwerk, Joy Division, The Cramps, Cabaret Voltaire a dalších. Ale to Vám přeci nemusím připomínat. Moimir Papalescu, La Petite Sonja a Hank Jesus Manchini přeci před několika málo lety zvítězili v žánrové kategorii "Dance & Hip-hop" na Anděl Allianz 2004 (deska Analogue Voodoo). Ostatně ony žánrové kategorie jsou v poslední době mnohem zajímavější než "Andělský mainstream". Jejich muzika byla uhrančivá, surová energie bušila jak pneumatické kladivo do předních řad a i můj nebohý oběhový systém velmi brzy přešel na nihilistickou frekvenci. K jejich vystoupení nemám jedinou výtku. Snad jen že se mohli vtlačit na větší Česká spořitelna stage, kde se tou dobou chystala na své vystoupení Gaia Mesiah. Moimir Papalescu & The Nihilists pro mě byl bezesporu zlatý hřeb hudebního večera a já se již teď těším, až si pořídím jejich poslední desku Lewis Neptune.

Gaia! Gaia to je synonymum Země, v české kotlině však festivalové publikum odpoví slovem Mesiah. Gaia Mesiah patří k těm pomyslným třešničkám na dortu. Jejich desky nejsou nejprodávanější a na IFPI by jste je na horních pozicích hledali marně. A přesto. A přesto jejich klubová vystoupení povětšinou praskají ve švech a do předních řad doporučuji přijít pouze lidem, kteří dobré dva týdny před koncertem trénovali skákání, jásot, výskot a měli by být také tolerantní k tomu, pokud jim nějaký ten fanoušek skočí na záda. Gaia Mesiah je synonymem surové festivalové energie a radosti, kterou jsem v takové síle zažil pouze u neméně oblíbených pánů a dámy ze Skyline. Osobně si Gaiu Mesiah pustím do sluchátek málokdy, ale na jejich koncert příjdu vždy - i jedinec, který by se totiž styděl za svůj animalistický projev, velmi brzy podlehne elektrizující naládě a společně s Markou Rybin na pódiu skáče a během celého vystoupení jeho paže nepoklesnou pod úroveň ramen. Toto bylo moje první vystoupení Gaia Mesiah, kde jsem však místo prvních řad v publiku vzal zavděk backstage, kde jsem se únavou uvelibil na zaprášené zemi a z posledních sil cvakal s fotoaparátem sem a tam v iluzi, že se mi snad podaří Marku Rybin slušně zachytit. Místo radosti z dobrého snímku mi však skončil za krkem chrstanec vody z publika. Nicméně jak jsem již pravil výše - to vše ke Gaii patří a já fanouškům odpouštím.

České hrady, potažmo epizoda z Kunětic se alespoň pohledem mým povedla. Nebyl to festival gigantických rozměrů, nebyl to ani festival, který je rád, když jej navštíví okresní hudební hvězda. 5000 návštěvníků utvořilo výbornou atmosféru stejně jako překrásné okolí Kunětické hory a přívětiví účinkující. A proto neváhejte a vyražte na České hrady i Vy! Poslední červencový víkend se festival přesune na hrad Švihov a první týden v srpnu se hradní putování uzavře pod překrásným Bezdězem. Neváhejte!

Festival České hrady 2007
Všechny fotografie ve fotoreportu jsou "klikací".