Život je paradox. Na začátku roku jsem si dal několik předsevzetí. Chtěl jsem o dovolené cestovat. V plánu jsem měl návštěvu známého ve Stockholmu, vánoční Madeiry a několika zahraničních post-rockových koncertů. Nebudu vás napínat – do konce roku nestihnu ani jednu z těchto výprav. Bývalý spolužák ze střední je zpět v Brně, všechny post-rockové kapely odehrály svá vystoupení i beze mne a na vánoční Madeiru nemám kapitál, jelikož chci novoročního Mrazíka konečně vidět na velké HD televizi.

A kde hledat ten paradox? Zatímco jedni střádají drahocenný peníz a dovolenou na nějakou tu cestu za hranice, já se kupodivu dostanu poslední dobou za hranice jen v rámci pracovní doby – jen v rámci služební cesty. V červnu to byl relativně blízký Krakov, začátek prosince si ale osladím čtyřdenní cestou do Milána.

Milan, katedrala

Teď jen babo raď, kde mám v nabytém programu vývojářské konference Adobe MAX najít alespoň dvě hodinky na skromnou procházku pětimilionovou aglomerací plnou památek, obrazáren, dech beroucích staveb, vyhlídek a necudných Italek...