LufthansaČasto se tvrdí, že letecká doprava je rychlejší než auto na dálnici nebo nedej Bože vlak. Já mám ale po včerejší zkušenosti, kdy jsem prakticky obletěl celou republiku a jaksi tak vzdušně navštívil pětici zemí, poněkud jiný názor. To máte tak, když jedete na hromadné interview se zakladatelem Googlu do Krakova (to ne že bych se vychloubal, původně to tu nemělo být, ale potřeboval jsem něčím vyplnit obtékání obrázku :-)…

Krakov není daleko. Alespoň z Brna ne. Je to pěkné historické město kousek nad západními Tatrami – z Brna to dělá necelých 350 kilometrů. Kdyby byla hotová dálnice, byla by to vlastně jen trošku delší zajížďka, než obvyklé cestování do Prahy. Nu mně (a kolegům z Deníku a MF Dnes) ovšem zaplatil letenku hostitel, nebylo tedy nad čím přemýšlet.

Krakov, hlavní náměstí
Hlavní náměstí v Krakově; ne, to opravdu nejsou Benátky... A opět to není mé foto, čili originál najdete zde.

Na druhou stranu, schválně počítejte se mnou. Vyrazil jsem ve středu ve tři odpoledne Pendolínem směr Praha. To dělá asi 250 kilometrů, plus dalších dvacet přes Prahu. A teď už se to zrychlí – čmelákoidním letadélkem ČSA, které vydávalo zvuky jak kvalitní sekačka Béďy Trávníčka, rovnou na mezinárodní letiště v Krakově a to už jsme celkově na 680 kilometrech. Bez dvaceti kilometrů jsem tak už zvládnul cestu z Brna do Krakova a zpět autem.

Hrad Wawel
Královský hrad Wawel, jedna z dominant Krakova.  Počasí bylo stejné jako na obrázku, ale já se nakonec dostal jen na obrovské náměstí, které připomínalo Olomouc. Foto tedy není bohužel mé :-).

Druhý den byl ovšem ještě zajímavější. Letěli jsme totiž s přestupem v Mnichově. Namísto čmelákoidního letadélka ČSA na přistávací ploše čekal čtyřmotorový proudový Boeing německé Lufthansy, ve kterém bylo kupodivu méně místa než v byznys třídě ČSA a aby toho nebylo málo, z důvodu ucpanosti čtvrtečního nebe, ano, i na nebi může být zácpa, jsme letěli oklikou přes Slovensko a rakouské Alpy. Suma sumárum, vážení pozor – v Mnichově už jsem měl nacestováno 1390 kilometrů. No s Lufthansou jsme nakonec doklepali i ten zbytek z Mnichova, opět v čmelákoidním letadélku, čili v Praze se to opět navýšilo na 1750 kilometrů a když jsem dneska ve tři ráno dorazil zpět do Brna, na pomyslném krokoměru se skvělo číslo 2000 kilometrů.

Mapa letu
Mapa šíleného cestování: modře společný vlak a let z Prahy, zeleně pak zpáteční středoevropská okružní "plavba".

Při cestě do Krakova, tedy do metropole vzdálené asi sto kilometrů od Ostravy, jsem navštívil vzdušný prostor pěti evropských států, utratil čtyřicet zlotých za nechutně předražený fastfood a navštívil alespoň z výšky zasněžené alpské vrcholky. Sakra! Proč já si teda vůbec na něco stěžuju?