Pavlovské vrchy patří k těm nejkrásnějším přírodním výtvorům na jihu Moravy a potažmo v celém Česku, byl jsem tedy upřímně rád, že jsem se sem po dvou letech opět dostal. A i když nezbyl čas na dobytí vrcholu Děvína, který se klene stovky metrů nad nehybnou hladinou zdejších jezer, přesto to stálo za to. Slunce svítilo, zelené velikonoční pivo teklo proudem a všichni se divili, jak je to vůbec možné, aby bylo na začátku dubna bezmála pětadvacet nad nulou.

Pálavu znám jako vlastní boty a už tehdy mě zlobil setový objektiv, který je dnes už v Pánu - rozuměj odešel do věčných lovišť, nafotil jsem tedy jen pár zcela průměrných panoramatických snímků. Pan fotograf před nimi nepoklekne, ale já zjišťuju, že první články v tomto bločku už začínají být pomalu historií a já zjišťuju, že elektronický log (deníček je příliš zženštilé slovo) má skutečně něco do sebe a rád si jím procházím.


Pavlovské vrchy od jihu ze Sirotčích hradů. Vpravo na horizontu je patrná poslední nádrž jezerní kaskády Nové mlýny.


Pavlovské vrchy a Sirotčí hrady z monumentální Stolové hory s 360stupňovým výhledem do širého kraje.

Vyvýšeniny Svatý kopeček, Turold a vyčnívající Mikulov s rakouským horizontem z jižního okraje Stolové hory.


Mikulov, zámek a Svatý kopeček z městské pevnůstky Kozí hrádek.


A ještě jednou Mikulov a Svatý kopeček s trošku širším záběrem.

A to je všechno. Kam vyrazím příště? Hmm... Sám nevím... Pokud byste se chtěli podívat na fotky ve vyšším rozlišení, ve středním sloupci nahoře najdete odkaz na fotogalerii.