Mí Pražané mi rozumějí. Tak tomu bylo za Mozarta a tak tomu je i dnes v případě muzíkální lahůdky z Irska - The Frames. Snad jen s tím rozdílem, že region Prahy můžeme v klidu rozšířit na celou českou kotlinu i moravský úval. The Frames na zdejším klubovém poli hraji jednoznačně první housle o čemž svědčí vyprodané koncerty a příjemné publikum. Nejinak tomu bylo i v úterní večer 3.2. 2007 v brněnském klubu Fléda.

The Frames. Pro mě tyto dvě slova ještě před dvanácti měsíci naprosto nic neznamenala. Jednoduše řečeno další z desítek kapel, které mají na začátku z hlediska "PR" celkem provařené The. Je cool být "The". 21. století patří "The". Kdo není "The", neměl by raději ani vylézat z domu, ještě by se mu smáli. The Frames je cokoliv, jen né reklamní trhák. Je to poctivé řemeslo, kumšt, který se dnes jen tak nevidí. Muzika The Frames není pro každého, ale kdo se chytne nabízené ruky, už ji nepustí, jelikož pokud je dnes něčeho nedostatek, tak je to právě ten poctivý kus originality, poctivosti, prožitku, který jde až ke kořenům toho prázdného i plného termínu "hudba".

The Frames, Brno, Fléda
Glen Hansard

Poslouchám desítky kapel. Některé jsou lepší, některé zase horší, ale jednu věc mají všechny společnou. Je to ten určitý styl, určitý výraz. Pozérství. Možná. Nevím. Buď mít slušivé sáčko, nagelovaný vlásek, EMO kukuč. Jiný zase dělá do objektivů "vrrrrr štěk!". A třetí musí být zase takový makový. Všichni tři se vymezují. Jsou cool a extra a jejich muzika je dobrá, ale jejich skutečné ego? Kde jenom může být a není to jen dobrá maska managera? A najednou před Vás postavím Glena Hansarda. Veselý týpek ten Glen. Projde kolem Vás, prohodí nějaké to slovo a v jeanách a kostkované košili působí neskutečně věrohodně. Ostatně neskutečně věrohodně působí i následující dvě hodiny. Není to muzika pro laciný efekt vřískajích šestnáctek. Je to hudba pro vřískající a žadonící duši uvnitř. Duch jásá a tělo se třese.

The Frames, Brno, Fléda
Glen Hansard

Stojím jak solný sloup a při každém úderu do kytary, při každém blahodárně autentickém gestu, pohybu, výkřiku z hlubin mě udeří přinejmenším 20 kV emocí. A tak jen stojím a vnímám hudbu všemi možnými smysly i nesmysly. Místy už opravdu čekám, že se Glen pod náporem emocí složí na zem, či ve vzteku flákne kytarou o stěnu. Obrovské množství energie vybuchuje každým úderem bicích. Několik málo lidí se pohybuje do rytmu, ale většina jen tak stojí. Všichni jsou však na stejné vlně, každý zažívá ten vnitřní boj. Jeden by nejraději vyskočil a jásal, druhý by zase dal průchod svým emocím a na place by se samou radostí rozplakal.

The Frames, Brno, Fléda
Glen Hansard

Opět si tam v zakouřené Flédě uvědomuji, že sice máme to své pořekadlo "co Čech to muzikant", zároveň je však zcela zřejmé, že této muzice nesahá žádný tuzemský muzikant ani po kotníky. Ta propast je opravdu neskutečná. Není to jen o kvalitě celé produkce, ale o té muzikální syrovosti, poctivosti. V životě jsem u žádného jiného intepreta neviděl tak silný prožitek během představení jako u Glena Hansarda a Fléda to cítí. Nejsou to jen dvě příjemně strávené hodiny, je to i určitá intimní očista. Vždyť i já šel na koncert s dost chmurnými myšlenkami všedního dne a odcházel jsem zcela naplněm energií až k prasknutí. Tak rád bych tu načerpanou energii nyní proměnil ve slova, dokud je vše čisté, naivní, ostré a přímé, ale jednoduše ty pocity jsou až příliš silné a těžko se hledají slova.

Technická...

A jaký byl vlastně koncert a jeho objektivní kvalita? Mohu srovnávat pouze s listopadovým koncertem v pražském RockCafé, kde jsem zažil svou The Frames premiéru. Tak tedy musím to dilema jasně rozlousknout a napsat, že koncert na Flédě byl technicky rozhodně kvalitnější. Výšky byly ostré jako břitva, hloubky ale přesto poněkud pokulhávaly a reprobedna nad mou hlavou místy nepěkně rezonovala. Nerezenovalo toho ovšem zase tolik, jako ve zmíněném RockCafé, jelikož strop Flédy je vysoko nad zemí a tam opravdu může rezonovat leda nějaký rezonanční šotek. Glen je i bavič a celoživotní student, což bylo znát na jeho výborném ČJ a také velmi čistém anglickém akcentu, čili jeho angličtině jsem rozuměl konečně i já. Ptáte-li se na setlist, neporadím Vám, ale určitě se objeví na českém fóru The Frames. Každopádně byla vynechána moje oblíbená Santa Maria. Nemrzí mě to však ani trošičku, jelikož na oplátku jsme během koncertu místy zabrousili i do jižanského reggae.

The Frames, Brno, Fléda
Glen Hansard & Colm Mac Con Iomaire

Koncert začal kolem půl desáté večerní (po hodinovém vystoupení slovenské skupiny Longital) a protáhl se cca do 23:45. Vedle základního setu se našlo místo i na přídavky a publikum tradičně vyžadovalo i druhý nášup. Zde je ovšem nutno podotknout, že v listopadu v pražském RockCafé druhý nášup fanoušci vyžadovali větší silou. V obou případech však byla veškerá snaha marná a krátce před půlnocí se rozjela nočně-ranní afterparty.

Longital / Dlhé diely

Slovenské uskupení Longital jsem znal skrze záznam na last.fm u jedné známé. No byl to dlouhou dobu právě jen záznam. Další z mnoha alternativ s prvky elektronické hudby, která se neobjede bez notebooku se svítícím odkousnutým jablíčkem ze sadů Forresta Gumpa. Poprvé jsem je slyšel z jakési empétrojky na webu Indies Records. Nemohu říci, že by mě to odradilo, ale ani mě to tenkrát nenadchlo. Chyba lávky. Opravdu netuším, v jakémpak to jsem byl zrovna rozpoložení, každopádně se Longitalákům omouvám, neboť roli předskokana irské skupině The Frames zvládli na jedničku! A kupodivu to bylo i melodické :D. Nene to je jen provokace. Snad brzy budu moci napsat hlavní článek právě o této dvojce.

Longital, Brno, Fléda
Daniel Salontay & Šina & Xi-di-nim

A to bude asi vše. Pocitů, poznatků i nových zkušeností je pravda poněkud více, ale dochází papír a je třeba chránit lesní porost. Proto nyní své rozjímání utínám. Moc jsem toho nesdělil, neřekl jsem co, kde, kdy a jak, ale to nebyl ani účel. Ten pravý účel a cíl na Vás čeká dnes v pražské Arše a 6. února nakonec také v plzeňském Peklu. Pokud můžete, buďtě tam!

The Frames - oficiální web
The Frames - tuzemské fórum
Klub Fléda