Poslední dobou si plnými doušky užívám rádia na serveru Last.fm. Naladíte si oblíbeného interpreta a dlouhé hodiny můžete poslouchat nejen ho, ale především podobnou muziku. Zabijete tak dvě mouchy jednou ranou. Nejen že se hudby doslova přejíte, ale otevřou se vám i vzdálené obzory a vy se seznámíte s muzikou, o které jste do té doby neměli ani tušení. Já si pokaždé naladím islandský mainstream Sigur Rós a právě ten mě v minulých dnech skrze webové rádio dovedl až k post-rockové instrumentální kapele God is an Astronaut.

Bohové nezpívají, oni pouze hrají. A já to oceňuju. Poslední roky se totiž nemohu zbavit pocitu, že texty povětšinou zabijí jinak dobrou písničku. Otextované skladby na mě totiž působí jako těžké kladivo, které vás srazí k zemi a zakáže vám přemýšlet.



Snad i proto jsem se zděsil, když jsem se podíval na klip Fragile. Ó jak vzdálená byla má zidealizovaná představa od trpké skutečnosti každodenního pragmatického života.