Před nějakými dvěma měsíci jsem se zde dočista rozplýval nad Anetou Langerovou a na nejednom řádku jsem se rozepisoval, co mi Aneta dala a co mi vzala. Tím nadpisem nechci nějak předesílat, že stav věcí se změnil - byl by to jen důkaz mé názorové přelétavosti a nestálosti, chci pouze své mínění upřesnit. Že je Aneta fenomén je naprosto nevyvratitelné, vždyť samotná reality show Superstar nebo Pop Idol je fenomén s mnohem vyšší úrovní než vysoce stupidní Big Brother a ti druzí (a to říkám s vědomím, že jsem večer co večer usedal k televizi abych si vychutnal Vladovo běsnění ve Vyvolených).

První ročník talentové soutěže okořeněné o prvky reality show Superstar vyprodukoval cosi, co jedni zbožňují, druzí tvrdohlavě odmítají a třetí zbožňují v soukromí, zatímco na veřejnosti hlasitě odsuzují - není přeci IN vychvalovat Nóvu (slovy a intonací Václava Havla). Já se hlásím! Ano já Jakub Čížek, konzumní dítě z Brna, sleduji Nóvu. Stejně tak sleduji ČT2, ale svůj intelektuální kredit záhy pohřbívám při sledování Reality TV, jednoho z kanálu naši kabelové televize UPC, kde koukám po půlnoci na doktora, který operuje nožku nebohému psisku nebo lepí prasklý krunýř želvě. Nemám tedy primitivní předsudky spojené s čímkoliv, co vyprodukuje komerční televize - snad až na hlavní zpravodajství, které je den ode dne čím dál tím více bulvárnější. Ještě že jsou na konci zvířátka!

Když jsem si tedy před dvěma lety kdysi v únoru pustil televizi, zrovna se vybírali finalisté do závěrečného hlavního klání. Tehdy jsem si jakési Anety vůbec nevšiml a svou drahou SMS zprávu jsem poslal jakési slečně Zaňkové, jejiž výkon mě celkem uzemnil a pak tomu dlouhovlasému mladíkovi, který tak věrně napodoboval "krvežíznivého" Hůlku. Již tehdy jsem po ICQ Superstar hojně rozebíral s dalšími a ti další (nebo přesněji ty další) mě upozornili(y) na jakousi Anetu Langerovou. Pustil jsem si tedy tuto slečnu Anetu ze záznamu a bylo rozhodnuto.

O dva roky později

Aneta vydala desku, uspořádala úspěšné turné a nedávno zakončila první část své mladičké kariéry. Nyní je snad někde uzavřená v útrobách Karlova mostu a stejně jako legendární Bruncvík čeká na dobu, kdy bude národu nejhůře, aby mohla s novými šlágry hudebního nebe osvěžit nejednu posmutnělou duši. Přesto se však moje pojetí fenoménu "Aneta" trošičku změnilo. Mám rád hudbu. I teď mi hraje z maličkých reproduktorů. Mám rád hudbu natolik, že ji dokážu ocenit více než zpěv. Hudba pro mě není doprovodem zpěvu a to i sebelepšího, ale rovnocený a nezakřiknutý partner. Toto mé dogma bylo trošku pochroumáno při střetu s Anetou, kdy mi bylo zpočátku celkem lhostejné, zda-li je doprovod složený z harmonikářů pohrávajících po hospodách třetí cenové nebo z chlapíků, kteří okusili i něco jiného než klasický český big beat (dvojsloví "český rock" považuji za nesmysl, protože tady nic takového není a klidně po mě házejte klacky a kameny).

Jak jsem však jezdil po Anetiných koncertech, začal jsem si všímat i jejího doprovodu a tento doprovod jsem si po čase opravdu zalíbil a mnohdy jsem se spíše těšil na to, jak to pánové zahrají a zda-li to zahrají jinak než na samotnou Anetu, kde jsem měl víceméně jistotu jak a co zazpíva, protože jak je jednou melodie a text daný, težko s tím něco naděláme. Anetina kapela, se kterou objela turné, byla dobrá kapela, ačkoliv zlí jazykové tvrdí něco jiného. Já však v jejich hře pocítil i hravost a odlehčení, zatímco u Anety jsem občas pociťoval něco zcela jiného a to něco jiného byla rutina. Těch textů a melodií je totiž dnes zatraceně málo a objíždět festivaly i samostatné koncerty dva roky s několika málo písničkami se po čase rutinou stát prostě musí. Najednou jsem si uvědomil, že za obchodní značkou "Aneta Langerová" nelze hledat pouze samotnou Anetu, ale také její hudebníky. Najednou se člověk netěšil pouze na Anetu, ale také na Marase, Marka Zeleného a další.

Dnes je tedy Aneta zavřená "v mostě", kapela je dočasně rozpuštěna a vaří se guláš, který bublá a bublá a snad i voní, leč rodina Langerů dostatečně zavřela a utěsnila okna a tak kolemjdoucí jen tuší a přou se, zda-li to bude guláš maďarský nebo bramborový a zda-li nebude moc ostrý nebo přesolený a zda-li bude nejlepší po řádném odležení či zda-li se po několika dnech skazí. Kdo ví? Neví to nikdo. Co však vím já je to, že pro mě nebude důležitý pouze guláš, ale také pečivo, které k němu budu přikusovat. Nebude pro mě již "středem vesmíru" pouze Aneta, ale stejně tak budu sledovat, kdo ji brnká v pozadí na kytaru a kdo buší do bubnů...