Jen co jsem se ráno probudil, otevřel jsem notes s úkoly a ejhle bylo tam tučným písmem napsáno "ofoukat čip na fotoaparátu". Tedy jen připomenu pro nefotografy, že digitální zrcadlovka vypadá uvnitř prakticky zcela stejně jako klasická zrcadlovka filmová, jen místo filmového políčka vězí uvnitř čip chráněný tenkou fólií. Při neustálém nasazování objektivu se na tuto krycí fólii dostane občas nějaký ten prach, přestože je v klidovém stavu ještě kryta vlastním zrcadlem. Klasická pomucká pro běžné odstranění takové mechanické nečistoty je balónek.

Gumový balónek má tenké ústí a tedy proudem čistého pokojového vzduchu takto zrcadlo a čip můžeme ofoukat. Pokud si dáme pozor, stačí v mnoha případech i běžné fouknutí ústy, i když zde hrozí poplivání fólie, která by se pak musela čistit chemickým roztokem. Nu neměl jsem do dnešního dne tento balónek a tak jsem vytáhl vysavač! A ejhle ono to skoro fungovalo. Po pěti minutách přesného vysávání, kdy ústí trubice bylo pouhé 3 milimetry od krycí fólie čipu, většina nečistit zmizla, ale jedno prachové semínko stále odolávalo síle podtlaku.



Opět připomenu, že takovýto prach se na fotografii projevuje škaredými šmouhami na světlých homogenních plochách. Klasický případ je modré nebe. Takové fotografie lze opravit jednoduchou retuší v grafickém editoru, ale produktivita práce je pak ta tam, zvláště pokud takto ručně máme retušovat desítky fotografií.

Po půlhodině zkoušení nejrůznějších očistných technik mi ruplo v bedně a vytáhl jsem štěteček na omastek. Ano! Ten štěteček na omastek, kterým například vytíráme tukem pekáč na buchtu. Lehce jsem jím přejel po čipu a nastala katastrofa. Ačkoliv byl štěteček zdánlivě sterilně čistý, přecijen v sobě uchoval nějakou tu mastnostu a modrozeleně se lesknoucí fólie najednou poteměla. Polil mě studený pot a v posledním záchvatu sil jsem běžel pro namočený papírový kapesníček, kterým jsem dokonal dílo skázy. Mastnou skvrnu jsem tímto kapesníčkem dokonale rozetřel po celé ploše čipu. Konečná. V sobotu mám jet fotit na Kunětickou horu a fotoaparát je zcela nepoužitelný. I tu jsem si vzpoměl na nejlepší obochod a certifikovaný servis fotoaparátů Nikon v Brně, který si zachoval svou profesionální starobylou tvář a tak zde bez problému najdete téměř jakýkoliv objektiv, jakýkoliv myslitelný filtr a jiné příslušenství. Nu a také zde mají certifikovaný servis Nikon na čištění CCD čipů a vůbec celého vnitřku takového DSLR fotoaparátu. Sedl jsem tedy kolem deváté již v pořádném parnu na kolo a se sevřeným žaludkem profrčel přes celé Brno až na Mendlovo náměstí u BVV, kde onen obchod sídlí. Nu nabídli mi očistu do 30 minut za nekřesťanské peníze, ale vyplatilo se to. Jakmile pán u pokladny odejmul objektiv, zvedl zrcadlo a spatřil neskutečně zašpiněný čip, poněkud mu zbělalo bělmo a se slovy "tak toto jsem v životě neviděl" ukazoval můj fotoaparát všem kolegům v prodejně.

Polil mě studený pot podruhé. Zpočátku jsem si říkal, že to přeci nebudé problém, že to chemicky vyčistí, nicméně nyní jsem pomalu zjišťoval, že to možná ani nebude možné, což by v praxi znamenalo, že fotoaparát za dvacet tisíc mohu leda tak prodat nějakému kutilovi. Podepsal jsem jim tedy lejstro a šel si sednout do blízkého parku augustinianského kláštera, ve kterém prováděl své pokusy ctihodný mnich Gregor Johann Mendel. Bylo mi opravdu k pláči, měl jsem na krajíčku, nu skoro jako před maturitou. Dal jsem technikům raději celých šedesát minut a pak jsem to již nevydržel a pomalou chůzí jsem si to šinul vstříc osudu.

"Tak pane právě jsem to dodělal, dalo mi to zabrat, ale máte to jako nové". Heuréka! O díky pane Mendel! Budu Vás vzývat až na dosmrti! Koupil jsem si na místě i onen balónek z úvodu mého psaní a s velkou poklonou a pln radosti jsem vyrazil zpět do třicetistupňového rozžhaveného Brna. A tak varuji všechny: pokud na to příjde, raději oželte těch pár stovek a přenechte profesionální záležitosti profesionálům.