Víte občas, né vždy ale občas, člověka napadne kdejaká pitomost. Některé napadají pitomosti i podvědomě, někdo se musí krapet snažit. Já se Vám přiznám, že s pitomými nápady nemám problém. Naposledy mě taková pitmost napadla na počátku minulého týdne, kdy jsem v jednom nejmenovaném diskontu vzal do ruky malířské plátno s akrylovými barvami s předlohou jakéhosi pěkného mostu a bylo vymalováno. Tedy tehdy to ještě nebyla pitomost, ale spíše zvědavost, zda-li bych dovedl malbu do zdárného konce. Přecijen jsem kdysi v letech 1988-1990 navštěvoval malířský kurs při Obvodním kulturním a vzdělávacím středisku Brno IV a měl jsem tedy tehdy zřejmé předpoklady jít ve šlépějích Van Gogha či Moneta...

A pravdou také je, že jsem ono pondělní dopoledne v těchto šlépějích opravdu šel. Přinejmenším tedy těch deset minut, než jsem zcela pitomě a zcela mylně smíchal červenou s bělobou načež sněhobílý titanový akryl došel a mně zůstala jen jakásí růžová, se kterou se pravda vodní hladina nemaluje zrovna nejlépe. Štěstí přeje odvážným, praví se a tak jsem i já byl odvážný a skočil jsem střemhlav do divokých vod surrealistického dadaismu. Výsledkem mého skoku byla celkem decentní zelená plocha hodící se na kdejaké pozadí s operačním systémem Windows 95 a nižší.

Tu mě pojala divoká myšlenka na zelenou plochu umístit bělostnou kravičku, která by vše spravila a malůvka by opravdu mohla viset alespoň  nad postelí, aby mně den co den a noc co noc připomínala, že roky dětské malířské kreativity jsou již dávno a zcela nenávratně fuč. Chyběl mi však ten zrádný titan a tak jsem místo kravičky použil onu zmíněnou růžovou a začal malovat sopku. Divoká bouře rudé nejrůznějších odstínů vypadala v prvních okamžicích opravdu celkem zajímavě, leč o pár minut později se mi v zápalu malířské hysterie proděravělo plátno a s grafickými ambicemi byl rázem definitivní konec...

Pak již zbyla pouze jediná možnost. Vzít do rukou nůžky a.... A stvořit čerta! Blíží se přeci Mikuláš. Za plátno jsem pravda utratil několik zbytečných desetikorun, ale účel byl splněn. Já se náramně odreagoval, zasvinil jsem akrylem celou koupelnu a pracovní stůl. A čert? Na něj dnes zvesela padá prach kdesi nad kuchyňskou linkou ve skrytu zapomnění. Holt jak oni bájní rytíři z nitra Blaníku čert čeká až bude národu nejhůře...