Armáda Patřím k těm, které již armáda nepotkala, přesto mě však potkala "odvodová komise" a za jistých okolností jsem nemusel uniknout ani před vlastní vojnou. Podle mého skromného názoru není vojna kojná, ale především zbytečná ztráta jednoho roku života a také silný nápor na státní pokladnu. Přitom výsledek je velmi nejistý. Vždyť polovina tátů v záloze by byla v aktivním boji naprosto nepoužitelná. Kdyby zároveň hrozil takový konflikt, že by byla vyhlášena všeobecná mobilizace, muselo by se jednat v dnešním světě o takovou katastrofu, že nasazení vojáků by bylo opravdu jen jakýmsi žalostným zvoláním. Dnešní války se nevedou na polích, ale od klávesnice počítačů na letadlových lodích či na vzdálených vojenských základnách.

Armáda Takže teď jste si vyslechli můj názor na věc a tedy zpět k našemu tématu. Unikl jsem tedy armádě, ale ponižujícímu odvodu se mi uniknout nepodařilo. To mi jednoho dne v krásných 17ti letech došla obálka z vojenské zprávy, že se toho a toho dne mám dostavit tam a tam s předloženým lejstrem o všech zdravotních neschopnostech. Až na jarní sennou rýmu žádné další neschopnosti nemám a přecejen alergik je dneska každý druhý a tak s tím bych asi před komisí neobstál. Alergoložka mi tedy fikaně poradila, jak se totálně znemožnit - poslala mě na plicní oddělení s radou, že mám dýchat jak při angíně. Co se dalo dělat. Tady tedy veřejně prohlašuji, že jsem z toho neměl dobrý pocit, protože dělat kvůli vojně ze sebe idiota a mrzáka není můj způsob jednání. Dýchal jsem tedy do nejrůznějších trubiček jak idiot a paní doktorka ihned pochopila, že jsem zdravý jako řípa. Zeptala se mě teda rovnou, zda-li to potřebuji kvůli vojně a já se v tom trapasu zmohl jen na kývnutí "ANO".

Armáda "Nízká vitální kapacita plic. Zadýchává se do schodů!" a další nesmysly jsem měl napsané černé na bílém. Společně s alergologickými testy jsem vyrazil v šest ráno na odvod. Setkal jsem se tam s mnoha známými ze základní školy, protože tehdy jsem ještě bydlel na malém městě na okraji Brna. Prapodivná psycholožka nám nejprve pustila dokumentární film socialistické výroby pravděpodobně pro individua s IQ < 60, protože předmětem hraného dokumentu byli vojáci, kteří na vojně poprvé zakusili sex. "Vojna z tebe udělá muže, ale používej kondom!". To bylo poprvé, co jsem se cítil jako naprostý idiot. Následovala zdravotní prohlídka. Všichni do trenek a hurá do toho. Změřen tlak, změřen tep, výška, váha, páteř a zpátky do místnosti. Proč ne ovšem pouze v těch trenkách a bez bot. Nejsem žádná slečínka, ale nepatřím ani k těm, kteří musí mermomocí všude chodit polonazí. Následně se otevřeli dveře a po jednom nás vyvolávali ke komisi. Samozřejmě že pouze a pouze v těch trenýrkách.

Armáda Jaký je to pocit, když člověk vleze do vyzdobené místnosti před svátečně oblečený vojenský a zdravotní personál, posadí se před "radu starších" a polonahý je ponížen pouze na číslo. Mlčí, slyší monotónní hlas předčítající jeho zdravotní zprávu a připadá si jako zločinec nebo naprostá kupka hnoje. Je to doma! Mám odklad na 24 měsíců, pak se prý uvidí. Já doufám, že uvidím pouze zákon o zrušení této podivné vojny, která na sklonku 20. století zcela ztrácí svůj původní smysl, přebírám potřebné dokumenty a utíkám pryč. Teprve venku se opět cítím jako člověk. Panoptikum vojenské správy jsem naštěstí už nikdy nemusel navštívit, ale 24 měsícu trvající odklad mi přecejen zachránil krk, protože po maturitě jsem se první rok nedostal na kýženou školu.

Král je mrtev! Ať žije král. Vojna byla zrušena a mocipáni nahoře zjistili, že smysl má jen profesionální armáda žoldnéřů, která bude lépe vybavená a především levnější.