Směs lesních hubKdyž francouzská armáda před 200 lety postupovala ku městečku Asterlitz nedaleko Brna, kde na pláních pod Prateckým kopcem svedla rozhodující bitvu desetiletí s ruským carem a rakouským císařem, přivezla sebou hořčici a levanduli; obé jest základem francouzské kuchyně. Z těch dob pochází prastarý recept jak připravit kuře po francouzsko - italsko - čínském způsobu. Vytvořil ho v dávných dobách slavný kupec a cestovatel Ibn Jákob.

Ibn All Hamsi Ibn Sakrik "Ibn All Hamsi Ibn Sakrik kemal hantal kebab. Hera tath murdi furbidib..". Těchto pár slov v úvodu pamětí ctihodného  Ibn Jákoba patří popisu pradávného pokrmu, který mu připravil jeho dávný přítel Ibn All Hamsi Ibn Sakrik. Ten kdysi při své pouti širou zemí potkal kočovný kmen z dalekého východu Asie, kde prý se rodí každý den Slunce. I pozval jej staršina onoho kmene k jídlu. Ibn Sakrik neodmítl a usedl ke starci do stínu datlovníku. Tu vyšla první, druhá a třetí staršinova manželka barvy mahagonového dřeva a všechny tři jaly se přípravy skromného jídla. Tehdy Ibn Sakrik poprvé spatřil v hluboké pánvičce kousky restujícího se kuřete s bambusovými výhonky. I popřál Ibn Jákobův přítel Ibn Sakrik staršinovi mír v duši a s pozdravem Sallam Aleykum zamířil dále na jih do All Aksumy, kde jej čekal sultán All Farrah Ibn Aksuma. Toť vše, co o životě Ibn Sakrika víme. Zanechal po sobě pouze poznatky o dnes běžně rozšířené pánvi wok a překrásných mahagonových děvách v bederních rouškách, kterých je prý na východ od Tigridu přehršle.

Napoleon Bonaparte a Pierre Jean La Fontayne na koni. Přenesme se nyní o 450 let dále. Země pláče pod kopyty tisíců koní přesunujících se armád. Tam na lukách u Slavkova zvaného Austerlitz má se odehrát jeden z nejmohutnějších střetů tehdejších dob. Osud do těchto nehostiných končin zanesl i stárnoucího kapitána dělostřelectva Pierra Jeana La Fontayne. La Fontayne byl oddaný Napoleonův služebník, vždyť s ním strávil nejen dětství na Korsice, ale také krušné revoluční roky, doby nemilosrdné pařížské gilotiny, i šťastnější druhou polovinu 90. let 18. století. Dnes je však mrzutý prosinec Léta Páně 1805 a Pierre Jean leží schoulený ve svém stanu. Čím zkrátit dlouhou chvíli? I otevřel Pierre knihu De Bohemia, kteroužto zdědil po svém chorém otci, jenž zemřel na souchotinu ještě před narozením pohrobka Pierra Jeana.  Pierre netuší, že kniha, kterou svírá v rukou, není ledajaký román, které pařížské ulice chrlí každým dnem, ale jediný a nejvzácnější majetek zchudlého venkovského rodu La Fontaynů. Knihu dědil prvorozený syn celých 385 let od dob prvního známého předka Argenauda Fontayne, který se v nepříliš vzdálených místech potloukal jako zdatný žoldnéř slovutné heretické armády Jana Žižky z Trocnova.

La Fontaynova kniha De Bohemia Jediný exemplář latinsky psaného přepisu arabského originálu cestopisu Ibn Jákoba sepsal Léta Páně 1402 mnich Mistr Kounický. Popisuje v něm paměti Jákobovy a zejména zkazky o tajemné zemi plné zelenajících se lesů a čistých vod, o zemi chladné, ale s přátelským lidem budujícím zde knížectví na úkor silné germánské říše na západě. Snad jen z dlouhé chvíle vložil mezi stránky Ibn Jákob i zkazky o tajemném pokrmu jeho přítele Ibn Sakrika, který ku své vlastní radosti Ibn Jákob obohatil o rozličné množství nejrůznějších místních ingrediencí. "V lesech těchto mnoho hub jak měsíců Jupitera roste zde a lid mírumilovný velmi rozvážně nákládá s nimi. Jak Prorok pravil, dávej a bude ti dáno. Alláh budiž mi svědkem, že recept Sakrikuv nalezl místo zde.", píše Ibn Jákob dále.

Tu La Fontayne pocítil hlad. Ibn Jákobova slova působila i po tolika letech. Zavolal si tedy svého sluhu Francise a nadiktoval mu vše potřebné. Francis dobře věděl co má dělat, vždyť kdysi vaříval i samotnému císaři Napoleonovi, ale když vše připravil, stále si nebyl jist, zda-li je vše tak, jak má být. "La Bohem!", neodpustil si Francis. "Ti Čechové zdejší koření neznají!", pak již přímo proklel Ibn Jákobův recept. Nebyl by to však Francis, kdyby nenalezl řešení zapeklitého problému. "Pokud oni si vystačí pouze s houbami, což takhle fenykl, rozmarýn, levandulový květ a trošku saturejky a oregana? Připomenu tak Pierrovi jeho jinošská léta v Provence. Potkal tam tehdy mladičkou Antoanetu, která mu zlomila nejen srdce, ale také levé lýtko a od té doby nebohý Pierre kulhá a slavný Napoleon mu dnes svěřil jen jedno těžké dělo". Francis se lišácky usmál a již měl ve všem jasno.

Dobová hostina Slunce právě zapadalo kdesi na západě za brněnské kostelní věže, když si v předvečer slavné bitvy kapitán Pierre Jean La Fontayne pochutnával nad výborným jídlem. "Ó můj věrný Francisi, pověz chromému muži, co jsi tam všechno dal?", nevěřícně Pierre vychutnával každé sousto. "Pane ten Váš Ibn Jákob byl možná významný cestovatel, ale kuchyni rozhodně nerozuměl, musel jsem Vám trošku připomenout rodnou Francii. Inu tak tedy nejprve jsem orestoval s bujónem pokrájená čerstvá mladičká prsíčka zdejších slepičích cudných slečínek", Francis se při té představě neubránil úšklebku. Za těch několik dnů totiž pár zdejších venkovských slepiček poznal na vlastní kůži. Tuto znalost zdejších poměrů si však nechal raději pro sebe. "Pak jsem dal vařit těstoviny z Neapole Pane a kuřátko posypal místními naloženými houbičkami. Bez dijonské hořčice by to však nebylo ono a tak jsem z toho všeho udělal výtečnou omáčku. A pak můj Pane jsem Vám také chtěl připomenout starou dobrou Provence, však víte. Levandule, tymián, fenykl, neapolské oregano a mnoho dalších specialit, které tradičně lahodí Vašemu mlsnému jazýčku Pane".  Francis se opět lišácky ušklíbl a nechal Pierra dojíst večeři. Slunce zapadlo a z důstojnických stanů se do okolí rozlévala vůně koňaku a smích místních kurtizán...

Dělo a kaplička na vrcholu kopce Santon. Druhého dne zrána koule z děla Jeana La Fontayne roztrhala nebohého koně i s generálem von Radlitzkým a tato jediná těžká koule vystřelená z kopce Santon u dnešního motorestu Rohlenka přinesla Napoleonovi kýžené vítězství a změnila běh dějin. To dělo tam stojí dodnes a návštěvníci se kochají nejen jím a malou kapličkou v sousedství, ale také krásným výhledem na širé pláně země, v jejimž nitru dodnes odpočívají tisíce padlých bezejmenných vojáků. A proč bychom snad měli hledat nějakou spojitost mezi kusem žvance podle starého receptu a dobrou muškou stárnoucího kapitána? Jak se onoho dne Pierre probudil, cítil se jak znovuzrozený. Zlý jazyk by snad tvrdil,  že pravým důvodem nebyla výdatná slepička na jeho talíři, ale spíše mladička slepčika v jeho ložnici, nicméně faktem zůstává, že od té doby podle dochovaných záznamů holdoval Pierre Francisově kuchyni každým dnem. Znovuzrozený Pierre Jean La Fontayne také opět začal stoupat v armádní hierarchii a brzy se stal velitelem Napoleonova generálního štábu. To je však už jiný příběh pro jiný blog.

Prameny:
Hamilton, Jones: The La Fontayne Dynasty. London 1967.
La Fontayne, Frudolit Marces: La Fontayne et Napoleon. Paris 1876.
Ondračka, Vít: Dějezpyt války slavkovské. Praha 1888.

Kuře s těstovinami na hořčici s divokými houbami a provensálským kořením.
Lidé i příběh je fiktivní, ale zakládá se na mém dnešním velmi lahodném obídku.

Veškerá jména, příběh i prameny jsou zcela a naprosto smyšlené. Shoda jmen je čistě náhodná. Recept to však byl dobrý a pochutnal jsem si dnes na něm nejen já, ale i celá rodinka. Děkuji Bille, že občas prodává v akci slevněná kuřecí prsa a já mohu experimentovat :-D.