Dnes doplním předchozí dva články o genealogii krátkým názorným příkladem, který Vám osvětlí, jak vypadá tzv. "úbytek předků" v praxi. O této problematice jsem psal již ve dvou předchozích článcích, které tímto doporučuji k přečtení.

Takže si to pěkně sesumírujeme ještě jednou. Každý z nás má dva rodiče. A každý z těchto dvou rodičů má také dva rodiče. Máme tedy dva rodiče, čtyři prarodiče, osm praprarodičů a tak dále až k Adamovi a Evině. Každou generaci se tedy počet přímých předků zdvojnásobuje. Bude-li mít generace průměrně 30 let, tak pak v roce 1706 chodilo po zemi 1024 žen a 1024 mužů a Vy jste jejich potomek! Není to úžasné? Ovšem pojďme dále. V takovém roce 906 by po světě již chodilo několik miliard Vašich předků, což je přecejen nesmysl. Chcete vysvětlení? Pointa celé hádanky je velmi jednoduchá. Příbuzní se ženili mezi sebou a to buď vědomě nebo nevědomě. Představme si izolovanou vesnici uprostřed lesů. Příbuzní v ni byli všichni již velmi brzo a tito příbuzní se po určitém čase začali ženit opět mezi sebou. Čas od času se pak přirozeně objevil incest, tedy stav, kdy se mezi sebou ženili opravdu velmi blízcí příbuzní, což mohlo být velmi nebezpečné pro potomky. Ženili-li se mezi sebou i lehce vzdálenější příbuzní, přesto však stále velmi blízcí, potřebovali tak mít tehdy povolení od biskupství, do jehož arcidiecéze spadali. To se stalo i mým předkům, dvojici, jenž utvořila v malebném Týnci nad Labem před 150 lety opravdu překrásný manželský pár...

Pernerové - úbytek předků
Na klikacím obrázku vidíte část mého vývodu. Platí, že zcela dole vidíme manželský pár mého prapradědečka a praprababičky a výše vždy přímé předky. Tedy otce, matku a tak dále. Jak vidíte, Jan Perner se oženil s Antonií Švencnerovou, se kterou však byl příbuzný, neboť její babička byla jeho tetou. Představte si tedy, že by jste se chtěli oženit s dcerou své sestřenice. Oba však byli stejně staří, neboť "generace" byl tehdy poněkud odlišný pojem než dnes. Tento páreček tak tehdy potřeboval povolení biskupa.

Jak vidíte z grafu, Kateřina Pernerová byla sestrou Václava Pernera a tak zde vznikla jen jakási generační odbočka, která se po dvou generacích opět spojuje do větve Pernerů - úbytek předků! Toto se děje i dnes, jen pouze nevíme, že náš partner je náš vzdálený příbuzný. Vždyť našeho společného předka může oddělovat i 10 generací, tedy i 300 let! Stále však platí, že všichni jsme příbuzní, protože to holt jinak ani nejde, jelikož by jinak ve středověku musely po zemi chodit miliardy miliard lidí, což je naprostý nesmysl, vždyť v raném středověku žilo v Čechách a na Moravě pouze okolo 500 000 lidí...

Tak to vidíte, "nudná" genealogie z nás všech dělá příbuzné. Až se tedy budete zlobit na svého nadřízeného, uvědomte si, že i on je možná Váš vzdálený příbuzný :-).