Před půl rokem jsem se poprvé začal zajímat o praktickou genealogii. Genealogie je nauka o rodech a pravděpodobně každého dříve či později začne zajímat právě jeho rod. Každý zvědavec nakonec podlehne zvědavosti a na stará kolena se bude chtít dozvědět, kým vlastně je a kdo byli jeho předci. Seznam přímých předků, tedy vždy matka a otec a takhle dál a dál, se nazývá genealogický vývod. Pravý opak včetně uvedení všech potomků se nazývá rodokmen. Pak tu máme ještě rozrod, což je obrácený vývod - tedy jakýsi výběrový rodokmen. Já měl to štěstí, že můj dědeček musel za protektorátu vykázat "nežidovský původ", tedy že si musel nechat zpracovat právě takový vývod několik generací zpět. Toto byl můj stavební kámen, na kterém stavím svůj genealogický strom dodnes :-).

Jak postupujeme hlouběji a hlouběji do minulosti, objevují se nám nové a nové rodiny, takže zpravidla omezíme vývod jen na určitou rodinu, která má nějaký historický potenciál. Já to měl poněkud snadnější, jelikož mí předci jsou celkem podstatně svázáni s dějinami regionálními a občas i národními a tedy sehnat o nich informace zas není tak složité. Z tohoto důvodu jsem si vystačil zatím s Moravskou zemskou knihovnou a internetem. Leč jednou člověk stejně bude muset začít objíždět archivy a to se pak vše zpomalí.

Ale dosti nudným žvástům chorého abyssera, které nehistoriky zajímají asi tak, jako mě "fascinuje" problematika kvantové fyziky (i když...). Můj nejstarší známý předek žil hodně dávno. Podle rodinné "mytologie" byli prý našimi předky zástupci malého východočeského rodu Rašínů z Riesenburka. Hrad Riesenburg dnes již neexistuje, ale jeho potomci, kteří záhy ztratili i své jmění, po světě chodí dodnes. Jedna větev se usadila v Nechanicích u Hradce Králové a odtud pochází i můj prapradědeček, jehož otec se jmenoval Karel Rašín a byl to bratr poněkud známějšího Rašína, tedy ministra Aloise Rašína.

Posléze jsem objevil další zajímavý rod a to přes moji babičku, která pochází ze starého polabského rodu mlynářů Pernerů. I ti se dokázali zejména v 19. století dostatečně profláknout, neboť bratranec mého praprapradědečka Jan Perner postavil železniční dráhu z Vídně až do Prahy a byla to osoba činá i v českém obrozeneckém životě, neboť se za svých studií v Praze setkával s J.K. Tylem a dalšími osůbkami, které měnili malý český svět. Sestřenice téhož praprapradědečka se později provdala za jakéhosi profesora ze Slezska, z něhož se později vyklubal Antonín Vašek, otec spisovatele Petra Bezruče. Další dítko z rodu Pernerů, tedy teta mého prapradědečka, se provdalo za Antonína Jana Friče, pozdějšího rektora Pražské univerzity. Vrátím-li se opět k mému praprapradědečkovi, ten se svým bratrem založil v Týnci nad Labem první velkou fabriku v regionu, kde společně vyráběli nože pro cukrovary v celém Polabí. Získali tak v těchto místech i nemalý politický vliv.

Tím velké dějiny našich předků skončili. Přišla první světová válka a později mladá česká republika. Posledním výkřikem byl můj pradeček Jan Hampl, jihomoravský zemský rada a profesor na Vysoké škole polnohospodářské v Nitře. Díky těmto nejrůznějším příběhům se tato detektivní práce stala opravdu zajímavou a i celkem snadnou. Není to však nic výjmečného. I ta nejmenší rodina kdesi na pomezí se může pochlubit bohatou rodinnou historií, neboť již na osmé generaci zpět má každý z nás 128 rodin! 128 osob, díky kterým jste se právě Vy mohli narodit. Každou další generaci se toto číslo zdvojnásobuje i když po čase také dochází k tzv. úbytku předků, o čemž si můžete přečíst například zde. Tedy je celkem možné, že právě s tebou, milý čtenáři, jsem i já příbuzný a náš společný předek žil třebas před 300 lety kdesi v Aši.