Samolepící dlaždiceSporák mám přiražený až ke stěně. Není se tedy čemu divit, že občas nějaká ta kaňka ulpí na sněhobílém Primalexu Polar. Zoufal jsem si celý měsíc prvního pobytu v novém bytě, jak takovým kaňkám předejít, neboť každotýdenní retuš barvou nebyla zrovna moc praktická. Po čase se pak ó slavný Primalex Polar začal loupat a na konci této omítkové intifády pak celý velký kus stěny spadl. Co s tím? Co s nabytým flekem? To se dozvíte v následujících odstavcích...

Nabízí se tedy řešení. Buď místa kolem sporáku vylepit líbivou nehořlavou tapetou a nebo tento kousek kuchyně vydláždit. Naprosto netuším, kolik stojí taková kuchyňská dlaždička a čím ji nalepit. Snad nějakou takovou tou univerzální pastou, která je k mání v každém koloniálu pro kutily, nicméně taková pasta je drahá a nechce se mi ji pořizovat právě kvůli dvěma, třema dlaždičkám.

Samolepící dlaždice A pak se to stalo. Jak jsem tak včera v Globusu hledal náčiní na mé splachovadlo, tu se na mě usmála plastová dlaždička z klasického lina. Jeden kousek stojí snad pouhých 12,- a tak jsem vzal rovnou celé balení čítající 11 duší. Dlaždička je tenká a především samolepící. Stačí strhnout fólii, dlaždičku přitlačit ke stěně a už se cítíte jak v televizní reklamě na Hornbach - dodělejte to. Než Vás to dodělá! Na stranu druhou, abych sám sebe jen nechválil, v podvečer se počaly ozývat hrůzostrašné pleskoidní vzdechy. Pokud netušíte, jak takový pleskoidní vzdech zní, vězte, že zní právě tak, když se plastová samolepící dlaždička z klasického lina tíhou gravitace odlepuje a s plesknutím zapadá do škvíry za sporák mezi zaschlé zbytky špaget, omáček a jiných specialit.

Druhého dne mi tedy nezbývalo nic jiného, než dlaždičky popatlat vždy-zachraňujícím vteřinovým lepidlem a ejhle! Už dobré tři hodiny žádný pleskoidní vzdech. Po wi-fi síti a splachovadle jsem tedy vyřešil druhý rébus domácnosti a již dnes se těším na další výzvy každodenního života.