Poslední srpnová sobota patřila v amfiteátru pod lipnickou zříceninou hudebnímu festivalu Kvílení. Letos to byla moje premiéra a příjemný zážitek zpočátku lehce přerušený přeháňkami. Sešlo se tu několik seskupení od Mig 21 přes Clou, Lenku Dusilovou až po Gaia Mesiah, která zde nalezla asi největší ovace. Jak tedy to sobotní odpoledne (a následný večer) vypadalo se dozvíte dále.

Ačkoliv byl tento týden celkem ubrečený, openair festival se nakonec vydařil na jedničku - snad jen Matahari a Natural zažili díky počátečním přeháňkám nepříliš silné publikum, které se zpočátku dalo spočítat na prstech (skoro) jedné ruky. Pak se však vše v lepší obrátilo a před třetí hodinou ranní, kdy byla celá akce ukončena, zářila noční obloha tisíci a tisíci hvězd.

matahari.jpg
Matahari v "sepia efektu", ktery tak věrně umí zakrýt mnoho nedostatků; déšť fotografování opravdu nesvědčil.

Jako první se podle programu předvedla skupina Spadlá klec. Tu jsem však neslyšel, každopádně když jsme dorazili do areálu, právě pánové končili a na řadu měla přijít Matahari, kterou jsem sice ještě neslyšel, o které jsem toho ale hodně zaslechl. Jen co pánové a dáma doladili své nádobíčko, spustil se však liják a tak z mataharování zpočátku nic nebylo. Tuto skupinku si budu muset párkrát projet sluchátkami - po dlouhé době jsem totiž udělal dobrý skutek a koupil si democédé. Do té doby raději diplomaticky mlčím :-).

natural.jpg
Frontman Naturalu měl slušivý kabátek - on na to mááá!!

Po Matahari přišla na řadu Skupina Natural, která se v poslední době proslavila zejména hudbou v reklamě na leasing od Škodovky (Já na to mám). Stejně jako předchozí skupina se však i "naturální" pánové dočkali deště. Pak však již opět vylezlo Slunce a Kvílení se mohlo rozjet na plné obrátky.

Natural vystřídali tleskající Plzeňané, tedy jeden z vlajkonošů českého SKA - Tleskač. Jak jsem již psal v recenzi na Brněnský majáles, kdysi jsem řekl, že SKA poslouchat nebudu, ale je pravda, že Tleskač si už vytvořil silnější publikum a šlapalo jim to jak švýcarským hodinkám.

dusilova.jpg
Vlčí oči Lenky Dusilové...

A pak přišla Lenka Dusilová, na kterou jsem se těšil moc, protože jsem ji na živo ještě neviděl, natož slyšel. A bylo to fajn! A bylo to fajn, přestože poslední Lenčino CD se mi moc v cédéromce neprotáčelo (beztak se mi nejvíce líbila s Čechomorem na Proměnách).

mig21.jpg
Přátelé ruského leteckého průmyslu Mig 21 se o dobrou šou umí postarat...


mig212.jpg
.... a diváci to dokážou ocenit!

Sto zvířat. Nebo alespoň několik zástupců fauny vystřídalo do nitra ponořenou Lenku Dusilovou a opět trošku rozvířilo přední řady, které s večerem začaly houstnout. Další vášně vnesl na Lipnici Mig 21.

polemic.jpg
Polemici měli každý jiné kalhoty a dělali kukuče do objektivů i do publika.

A konečně i nějaké to mezinárodno přijelo si zakvílet. Slovenskou skupinu Polemic jsem poprvé slyšel jedním uchem na majálesu v Brně a tak jsem se těšil, že si je trošku přípomenu. A snad se jim to i povedlo. Mně se však ty všechny skupiny s postupujícím večerem začaly ztmelovat dohromady a těžko teď s odstupem času ten hustý ale výborný guláš posuzuji.

clou.jpg
Clou ve slušivém námořnickém tričku...

Clou. Clou už jsou na hudebním nebi také pěkně provaření a opět díky reklamě (Island Sun). Znám lidi, kteří se Clou vyhýbají širokým obloukem a pak ty, kteří naopak clouují od rána do večera. Jejich muzika mi občas připomíná Southpaw a ti jsou pro mě "numr ajns" a tak budu shovívavý i v tomto případě.

gaia2.jpg
Gaia Mesiah - bez komentáře...


gaia.jpg
Spasitelka zrovna špásuje s publikem...

A kdo ještě zbývá? Samozřejmě "spasitelky Světa" z Gaia Mesiah a The Switch. Gaia Mesiah má pokaždé výborný kotel - jejich písničky jsou na to jak dělané. Měli tedy kotel i zde, ale možná mu trochu chyběla energie a jednota. Ostatně hráli až po půlnoci a tak člověka bolel člověk a mozek především.

The Switch. Jsem zvyklý, že když něco začíná na "The" ve většině případů to bude (post)britpopová kytarovka ať už z Ostrovů, Států nebo Evropy. The Switch jsou cokoliv jiného jen ne britpop :D. Tím pádem jsem byl trošičku více zklamaný, ale můžu si za to ostatně sám. Připomínali mi však spíše vesnický hodně tvrdý metal postrádající jakoukoliv melodičnost nebo lépe řečeno harmonii. Měli však hezké hábity a na to, že hráli jako poslední kolem druhé hodiny ranní, i oni dokázali zbývající osazentsvo notně rozehřát. To už jsem ale delší dobu zíval a tak nezbylo nic jiného než se vypravit do spacáku.