Falkenstein V nedělní předsváteční den jsme konečně uspořádali expedici na dvě burgruine Staatz a Falkenstein nedaleko od rakouských hranic. Jsou to dva výrazné výbežky z dolnorakouské roviny, které neuniknou žádnému řidiči, který přes Mikulov míří na Vídeň. Rozhodnutí, že je musíme konečně navštívit, padlo poté, co jsem si jich náhodou všimnul při prohlížení reprodukce jedné prastaré mapy Moravy, která mi tu visí nad hlavou.

Zříceniny Staatz a Falkenstein, které jsou leteckou čarou vzdálené asi 20 a 15 kilometrů od Mikulova, se nacházejí na vápencových výčnělcích vysoko nad dolnorakouskou rovinou. Za pěkného počasí lze ze Staatzu pozorovat i vzdálené Alpy, a tak jsme čekali, kdy budou nejpříhodnější podmínky. Nedělní dopoledne v Brně nepatřilo zrovna k těm nejpěknějším, protože mě ráno přivítala škaredě zatažená obloha nevěstící nic dobrého, ale program dne již byl naplánovaný, a tak jsme vyzvedli druhou polovičku rodiny, která přicestovala z Blanska a vyrazili jsme na jih. V plánu jsme měli také navštívení staronově otevřené vápencové jeskyně "Na Turholdu", která se nachází v lomu "za hradbami" Mikulova. Nakonec jsme navštívili i zdejší hrobku Ditrichštejnů, dali si obídek a odpoledne vyrazili nejprve na vzdálenější Staatz.

Mikulov a jeskyně "Na Turholdu"

Na Turholdu
Pár desítek kilometrů jižním směrem a zakaboněná obloha se okamžitě proměnila v příjemný květnový den.

Na Turholdu
Ačkoliv je pro turisty otevřený úsek o délce pouze nějakých 300 metrů, nahrazuje nedostatek krápníků (nejsušší jeskyně u nás) přírodním nádechem - absence nejrůznějších betonových chodníčků a všude přítomných jezírek s desetníky.

Mikulov
Dominantou Mikulova je bezesporu zdejší mohutný zámek a také "Svatý kopeček" s kapličkami a křížovou cestou. Nakonec také skalnatá Pálava, tedy Pavlovské vrchy, které utváří nádhernou scenérii i ze vzdálenosti desítek kilometrů. Vždyť později, na zřícenině Falkenstein, se nás jedna rakouská paní ptala, co že je to tam na horizontu za monumentální město.

Mikulov - hrobka Ditrichštejnů
Vchod do rozsáhlého komplexu hrobky významného moravského rodu Ditrichštejnů hlídá postava v dramatickém rozpoložení. Tak jsem ji teda i tak trochu dramaticky zaznamenal ;-).

Na Turholdu, kde se platilo za fotografovaní nechutných 30 korun (v Moravském Krasu běžně 5,-), se mi také podařilo při jednom "makropokusu" rozeřvát alarm v celé jezkyni. Odneslo to ovšem pouze moje pozadí poté, co jsem úlekem "ulehl" do vlhkého písku z polohy klečící. Ditrichštejnská hrobka nabídla pak návštěvníkům na čtyři desítky cínových rakví, z nichž mnohé byly již na pokraji životnosti, což lákalo nejedno oko včetně mého, protože nahlížet škvírami do rakví není každodenní rutinou. Také jsem si při té myšlence musel oddechnout, že jsem prostý plebs nearistokratického původu, jelikož představa, že by na mou nebohou rakvičku denně čumělo nejedno oko, matky s dětmi a babička z nedalekého Poysdorfu, která přijela na Moravu za levným nákupem, mě zas moc netěší. Tím skláním také hold poslednímu zde pochovanému Ditrichštejnovi, jelikož ten měl to štěstí, že prý "zapáchal" a tak byly jeho ostatky později přeneseny na blízký hřbitov.

Zřiceniny Staatz & Falkenstein


Burgruine Staatz
"Ruine Staatz", tedy zřícenina prastarého hradu, se nad zdejší vinařskou oblastí tyčí již skoro 1000 let. Švédové ovšem mohutný hrad roku 1645 vypálili a od té doby lákají skalničkami a šeříkem zarůstající vápencové stěny nejednoho návštěvníka z blízkého i dalekého okolí. Za pěkného počasí odtud lze pozorovat i relativně blízké Alpy (asi 60 kilometrů leteckou čarou).

Burgruine Staatz
Šeříkem je porostlá celá vápencová hora a rozpadající se hradby.

Burgruine Staatz
Pálava a Mikulov jsou skryty za falkenštejnskými lesy a tak nám zbývá pouze krásný výhled na dolnorakouskou rovinu a městečko Laa an der Thaya, které nejednoho bolavého Čecha láká na své nově otevřené moderní termální lázně.

Burgruine Falkenstein
Poté, co jsme opustili Staatz a vyrazili opět na sever přes blízké hvozdy ke zřícenině Falkenstein, se opět objevila z Moravy plující tmavá mračna a přivítala nás příjemnou sprškou, která krásně pročistila vzduch. Nezbývalo teda nic jiného, než deštíku využít a vyfotit nějakou tu kytku na falkenštejnském hřbitůvku.

Burgruine Falkenstein
Falkenstein kdysi býval mohutný hrad. Patřil mimojiné také českému šlechtici Závišovi z Falkenštejna, a tak nebylo překvapením, že jsme dostali brožurku v češtině.

Staatz je nádherný. Z dálky připomíná spíše takový nižší Bezděz - z roviny vykukuje jak starodávná sopka. Počasí se nakonec velmi vyjasnilo, ale rozhled nakonec nebyl takový, jak jsem očekával, protože horizont byl skrytý v oparu. Alpy ani padesát kilometrů vzdálenou Vídeň jsme tedy neviděli, ale zato nás přivítala krásná květnová přiroda a všudepřítomný kvetoucí šeřík. Po příjemné, v oblacích strávené, hodince jsme vyrazili na Falkenštejn. Zde nás překvapila zamračená obloha, ale velmi brzy se opět vyčasilo a objevilo se Slunce. Už i na Staatzu se občas obejvila cedule zdejších naučných stezek, která obsahovala také text v češtině. Beru to za příjemné zadostiučinění, protože "Čech", ať už v Alpách nebo v blízkém pohraničí, je výrazným tvůrcem rakouského domácího produktu. Na Falkensteinu, který byl stejně jako Staatz poničen Švédy, jsme pak dokonce i dostali brožuru v jazyce rodném. Aby ne, když zdejší území bylo ještě ve stařičkých dobách středověku součástí zemí Koruny České.

Na cestách jsme nakonec strávili celý den a zpět do Mikulova jsme se dostali až v podvečerních hodinách. To však není vše. Jelikož se až masochisticky vyžívám v tvorbě panoramatických snímků, přikládám malou klikací galerii i tentokrát. Bohužel tentokrát jsem byl hodně levý a tak vyšla jen některá z nich. Snad se alespoň tato trošku povedla.

Panoramatické "klikací" snímky

Burgruine Staatz - panorama
Vrchol kopce Staatz od jihu. Kdesi v dáli na severu se nachází Znojmo.

Burgruine Staatz - panorama
A ještě jeden pěkný snímek z vrcholu "Staatze" poté, co konečně vysvitlo Slunce.

Burgruine Staatz - panorama
Nakonec celý komplex Staatz v "protislunci" z podhradí.

Burgruine Falkenstein - panorama
A konečně také mohutný Falkenstein. Od východu už se ženou černé mraky.

Burgruine Falkenstein - panorama
A později na Falkensteinu. V popředí pochodující rodinka...

Brácha mě celý den trošku provokoval novou firemní hračkou Panasonic Lumix DMC-FZ30, což mi trošku hryzalo ego, protože je to foťáček zaprvé novější a za druhé také mnohem kvalitnější než ten můj. Moc pěkně kreslí zvláště jarní exteriér, protože má barevný prostor RGB nastavený spíše do zelena, a tak i když bylo pod mrakem, vypadalo to na pěknou fotku. No uvidíme. A to je vlastně všechno, nic jiného se během "služby" nestalo :-). Tak zase někdy příště.