Jihomoravští vodohospodáři už od začátku roku odpouští Brněnskou přehradu.  I když mělo být vše hotovo již na jaře, přetrvávající deště a opravy elektrárny nakonec hladinu na nejnižší úroveň snížily až v létě. Vlastně ani nevím, jestli bude jezero ještě klesat, cílem ale měla být hladina o celých deset metrů níže než za normálního stavu. Tím se brněnské jezero zmenšilo na třetinu své běžné plochy a díky prodlevám jeho kaňonovité severní dno zarostlo a připomíná opět údolí řeky Svratky – tak to tu naposledy vypadalo za první republiky ještě před stavbou vodního díla.

Konečně jsem se odhodlal i já, dneska sedl na kolo a hurá na Prýgl. Fotoaparát se mi brát nechtěl, takže jsem si nakonec musel vystačit s mobilním telefonem a je to sakra znát. Co se dá ale dělat. V každém případě na webu najdete velmi pěkné fotky a na YouTube pak i videa.



Na leteckém snímku můžete srovnat rozlohu původního jezera a jeho současnou plochu. Bílá barva představuje odkrytý břeh. V místech, kde se velké jezero uzavírá do kaňonu, pak zarůstajícím bahnem protéká původní a docela divoká Svratka. Objel jsem celou přehradu a nafotil její současnou podobu na několika očíslovaných zastaveních.

Zastavení 1 – pláž na Kozí horce

Na Kozí horce je jedna z nejfrekventovanějších pláží. Tam, kde schůdky původně vedly k vodě je nyní zarostlá pláň o šířce okolo sta metrů. Valná část je písčitá a zarostlá, u vody pak vysychá bahno. Za běžných podmínek je tu jezero přehrady nejširší, dnes naopak máte spíš pocit, že tu protéká spíš Vltava nebo jiná velká řeka.

 
Pohled k severu a k jihu k hrázi od Kozí horky

 
Rozsáhlé pláně na Kozí horce připomínají saharskou poušť

Zastavení 2 – Rokle

Další pláží je Rokle, kde se jezero uzavírá a přechází v několik kilometrů dlouhý kaňon, který sahá až k hradu Veveří a dále k šest kilometrů vzdálené Veverské Bítýšce, kde jezero definitivně končí. A právě v těchto místech dnes Brněnská přehrada končí a přechází v rychlý tok Svratky, která si to tu proráží asi dva metry hlubokými bahnitými nánosy.

 
Kousek před Roklí se jezero mění v tok Svratky


Nad ostrohem Rokle

Zastavení 3 – hrad Veveří a Veverský vodopád

Kaňon pod hradem Veveří je již kompletně zarostlý a člověk by jen stěží odhadnul, že i zde jsou za běžných podmínek dobré tři – čtyři metry vody.  Ještě zajímavější je ale skalnatý soutok Svratky s potokem Veverka, který zde vytváří kaskádu vodopádů. To je doslova rarita, ještě v zimě totiž bylo vše pod vodou a cestující na parníčku by loňskou sezónu neměl ani nejmenšího tušení, že se tu do Svratky cosi vlévá. Břehy zde jsou už zpevněné a zcela zarostlé bujnou vegetací. Nevím, nevím, jestli je hezčí jezero nebo tato scenérie – skoro bych se až přimlouval za to druhé.

 
Soutok Svratky a Veverky pod hradem Veveři
Veverský vodopád je běžně pod hladinou jezera

 
Kdo by řekl, že to nejsou jen louky, ale dno přehrady?


Soutok Svratky a Veverky
Běžně 3-4 metry pod vodou

Zastavení 4 – Rokle z protějšího břehu

A to jsem se už opět vracel k hrázi po opačném břehu. Na snímku je výrazný ostroh Rokle, kde je málo vody i v letní sezóně a mělčina je tak vyznačena tyčí. I zde je ale hladina Svratky dobrých 7 – 10 metrů pod normálem.


Skalnatý ostroh Rokle

Zastavení 5 – Sokolské koupaliště

Poslední zastávka u přehrady několik set metrů od hráze. Odtud sice plocha jezera vypadá mohutně, to je ale jen iluze fotografie. Právě zde je jasně vidět, kolik vody vlastně vodohospodáři odpustili – z jezera se vynořila kolmá skaliska, voda přitom za běžných podmínek sahá až ke stromům.

 
U Sokolského koupaliště je dobře patrný pokles hladiny

A to je všechno. Pokud jste na přehradu také vyrazili a máte sbírku kvalitnějších obrázku, dejte vědět, velmi rád na ně odkážu návštěvníky tohoto bločku.