Lidstvo co staré je, touží nalézt tajemný biblický Eden - mytologickou rajskou zahradu oplývající medem a strdím. Romantičtí pisatelé předpokládali její existenci kdesi uprostřed Sahary v zapomenuté oáze nedotknuté civilizací. Erich von Däniken ji snad lokalizoval kdesi na blízkém východě, když po svých toulkách světem zakopl na břehu Eufratu o zkamenělinu přesličky. Dle mnohých dalších prý nalézá se kdesi v Atlantiku jakožto zapomenutý svět Atlantidy. Jak svět spěl dál a dál a míst "kde jsou lvi" ubývalo a ubývalo, tu bylo prospektorům čím dál tím jasnější, že tajemný Eden není ani na jednom z těchto bájemi opředených míst...

Ekologická sukcese. Víte co to je? Že ne? Pravda, je to jeden z mála termínů, který se v mé lebeční krajině dochoval z přednášek o krajinné ekologii. Tedy představte si kytičku. Kytička roste, množí se a brzo, má-li dobré existencionální podmínky, kytička svými potomky pokryje celý kraj. Tu příjde člověk, kytičky zorá a vysadí širý lán pole. Pole rostou a rostou, člověk mele a mele a pak ten člověk odejde a nechá zem ladem. Nejprve se nic neděje, ale později ten širý lán pole počne zarůstat a tu se kdesi ze zapomnění objeví náš archaický kvítek. A tam je už druhý a třetí a po čase se nám onen nezničitelný lán pole opět proměnil v kraj kytiček. Tento proces se nazývá sukcese a jejím výsledkem je tzv. klimax, který je znovu rozrušen a opět nabyt a znovu rozrušen a opět nabyt a takto se to bude opakovat ještě nějakou tu miliardu let a pak ty kytičky sežehne žár umírajícího Slunce a bude konec kytiček a to je ten pomyslný klimax nás všech.

Nyní, když už jste seznámeni se základy ekologie, se s Vámi musím podělit o to, že Eden existuje! Onu biblickou rajskou zahradu jsem totiž nalezl u sebe v koupelně, kde ve vlhké polární noci s radostí sobě vlastní buduje své neskonalé impérium plíseň. Zpočátku jsem ji ani nevnímal. Na kraji vany se usadila černočerná tečka. Po týdnu se tečka prodloužila a vytvořila několik poboček, které se již druhý týden plazí spárou k jižnímu pólu tohoto pomyslného plísňového světa. Srdce ekologa pláče nad osudem tohoto impéria, které již velmi brzy potká trpký osud heroické bitvy s přípravky proti plísním, srdce evolučního teoretika se pak ptá, jaký klimax by tato plíseň zamýšlela vytvořit v případě vítězství. Plísně patří k nejjednodušším organismům a tedy i k organismům, které pamatují zcela epochální dějiny života na této planetě. I ten čítankový Eden tyto plísně znají a ve svém genomu si díky zákonům přirozeného výběru zanechaly z oné doby bájí nějakou tu zkušenost. Laskejte a hýčkejte tedy své plísně, neboť to jsou otevřené anály strastiplné historie života.

Savo koupím hned zítra :)...