Tak jsem časně ráno, rozuměj před polednem, vyrazil do jedné nejmenované spořitelny, tedy do její největší pobočky v Brně. Tato nejmenovaná spořitelna je známa svou rychlostí vyřizování téměř čehokoliv a tak jsem si sebou vzal několik časopisů - přeci jen jsem proseděl na pohovce v čekárně dobrou půlhodinku, než se na mě dostala řada. Chtěl jsem provést úkon, kdy na jednom již podepsaném dokumentu bylo třeba zaškrtnout jedno políčko, kterého jsem si dříve nevšiml. Očekával jsem sepsání nové smlouvy, případně úpravu již té existující s tím, že za deset minut budu zase ve výhni brněnských prosluněných ulic. Chyba lávky.

Žoviální dáma středního věku na mě totiž koukala jako na naprostého ufona a kamsi dlouze telefonovala. Zároveň se ji nelíbila má zastřižená občanka (změna trvalého bydliště) a notně pomačkaná smlouva, jelikož mi ji nedali do takové té sexy modré složky. Nakonec mi bylo sděleno, že musí napsat milostné psaní přímo na ústředí do Prahy a tak sepisovala a sepisovala. Uběhlo deset minut, pak dvacet minut a po třiceti minutách mi dala k podpisu ono psaní cirka o pěti řádcích. Opravdu tedy nechápu, co tak ty ouřednice dlouze ťukají do klávesnic, když mají vše již předepsané či je po ruce nějaký ten vzor.  Vtisknul jsem ji tam ten svůj podpis tvaru linky pětiletého dítěte a čekal až žádost odfaxuje. V oné pobočce a v oné místnosti a v onom patře je dejme tomu 40 přepážek ale zdá se, že pouze jediný či možná dva faxy a ten nejbližší samozřejmě nefungoval. Po hodině a třičtvrtě jsem tedy konečně vypadnul do poledního slunce s příslibem, že za pár dnů mám očekávat potvrzení operace ve své poštovní schránce...

Nokia 2610

Byl jsem tak rozvášněný z těch čekáren a měkkých pohovek, že jsem ještě zamířil do pobočky O2 pro vyřízení nové tarifní SIM karty k mému ztracenému mobilu. Slečna za pultíkem byla mlaďoučká a pěkňoučká a ještě pěkňoučejší bylo její modré tričko s kyslíkovou bublinou. Nabídla mi rovnou i jakýsi dotovaný mobil Nokia 2610 za korunu, jelikož mi za pár dní dojíždí dvouletá smlouva a tak jsem zabil dvě mouchy jednou ranou a kauzu "ztracený mobil" vyřešil až podezřele rychle a levně. Tedy až na ten třicetikorunový nedoplatek z února, který teda naprosto nechápu, protože vždy pro tyto případy platím převodem každý měsíc o pár korun více. Toto pondělí bylo tedy na můj styl příjemně efektivní a produktivní, jelikož i když jsem se ve spořitelně načekal, nasbíral jsem tam hned několik námětů na příští články. Čili pěkný den.

Milí ouředníci a ouředkyně, mám Vás rád, máme Vás plnou rodinu, tak se nezlobte a odpusťte mi toto nemístné rejpnutí :D...