Hair-dresser Další díl o tom, co nebo koho nemám rád, věnuji jedné kadeřnici, kterou tak jednou za tři, čtyři měsíce navštívím, protože je relativně levná. Mám s ní ovšem takový malý problém. Tato kadeřnice je při TOM strašně ukecaná a tak si člověk při cestě do tohoto nejmenovaného kadeřnictví musí připravit několik obsáhlých témat, které bude rozebírat.

Když jsem v odpoledních hodinách přišel ulevit své vlasové pokrývce opět k této milé ukecané slečně, bylo zde celkem plno a slečna kadeřnice byla tentokráte nesmírně ukecaná o fotbale. Já jsem takový fotbalový fanoušek nefanoušek. Fandím pouze při nějakém tom mistrovství, protože Brnu se fandit nedá a fandit někomu jinému by v Brně byl sebevražedný nápad. Ostatně ani pořádně neznám pravidla, natož abych dokázal vyjmenovat hráče bojující za šťastné zítřky na německém mistrovství. Celkem jsem se tedy zhrozil, co ta baba po mně zase bude chtít a prosil všechny svaté, ať si alespoň jednou pustí rádio a poslouchá písničky na přání.
Když jsem konečně přišel na řadu, došlo samozřejmě na pohovor o fotbale. Vyblekotal jsem něco o Jágrovi, Haškovi a Panenkovi a že ti fotbalisté mají speciálně sešitý míč, který se chová jako bumerang, protože jsem to kdesi četl a že Baroše bolí noha a že ten brazilský El Niňo je nejlépe placeným hráčem na světě a že kdesi v Africe mají v reprezentačním týmu sedmnáctiletého hocha a že my máme zase toho Čecha, který ve 24 letech pro změnu ročně vyděláva tolik, kolik polovina obyvatel Brna v produktivním věku. Poté, co zjistila, že tady asi pšenka nepokvete, přišla s těžším kalibrem: "a kam na dovolenou?". Dobrých 30 minut jsem si připravoval fotbalové statistiky a touto odbočkou mě naprosto zaskočila. No poslechl jsem si alespoň její referát o loňské dovolené v Třeboni a jak tam opékali buřty a s Ivonou a Miluší si udělali cyklistický výlet na třeboňské koupaliště, ale pak že prý pršelo a tak jeli k Ivoně domů a tam si uspořádali "bárbikjů".

Jak těch vlasů mám nějak méně a méně (a to jsem Vám říkal, že mi před patnácti lety v ruce praskl rtuťový teploměr?), i doba stříhání je čím dál tím kratší a kratší a tak najednou byl konec a tedy i Miluše s Ivonou musely odeplout do věčných lovišť krátkodobé paměti. Zaplatil jsem 80 korun, vyslechl si výtku, že jsem si rozškrábl nějaké "bebí" a s přáním všeho dobrého jsem vyrazil zpět do té nudné každodennosti...