Již od počátku vzniku iniciativy nezakladnam.cz, těží z mediálního zájmu předseda Humanistické strany Ing. Jan Tamáš, který kudy jde, tu propaguje svoji poněkud naivní myšlenku, že je důležité svět totálně odzbrojit k naplnění globálního míru, globální pospolitosti et cetera.

Jelikož mám rád paralely, analogie a alegorie, dovolil bych si jednu i pro toto bezúčelné odzbrojování. Představte si, že žijete ve velikém panelovém domě. Ten dům je opravdu velmi veliký a bydlí v něm zástupci všech možných zájmových hnutí. Ten panelový dům představuje dnešní heterogenní svět plný zcela přirozené a blahodárné diverzity názorů. Jako obyvatel takového domu v něm budete mít své přátele i sousedy, se kterými si nebudete moci co řici. Jakožto slušně vychovaný člověk však pozdravíte u vchodových dveří kohokoliv, ať už je vám sympatický více či méně. Přesto budete mít jako každý inteligentní člověk dneška na svých dveřích zámek včetně zámku bezpečnostního. Nežijete přeci v komuně svých příbuzných nebo malé vesničce, kde je každý s každým svázán osobním příběhem.

Ing. Jan Tamáš praví, že vyléčení téměř všech společenských neduhů dneška spočívá v totálním odzbrojení.  Nač budovat defenzivní obranu? Vždyť vytváří v globální společnosti jen pnutí a nebezpečné politické a vojenské konotace. Pokud se opět přeneseme do onoho fiktivního panelového domu, Ing. Jan Tamáš nám vlastně říká, že je zbytečné své byty zamykat, vždyť touto svou obranou svým sousedům vlastně říkáme, že jim nedůvěřujeme a že se bojíme, že by nás nedej Bože některý z nich mohl či rovnou chtěl vykrást. A tak nás Ing. Jan Tamáš přesvědčil a my své zámky zrušili. Všem jsem nabídli své bydlo a všem slíbili svou bezbřehou důvěru. Jsme přeci humanisté kulturního severu a chceme změnit svět k lepšímu. Nějaký čas jsme se vezli na vlně onoho vznešeného pocitu z naši vlastní dokonalosti, až jsme jednou zjistili, že naše byty jsou zcela vykradené...

Teze extrémních pacifistů totiž opomíjejí fakt, že svět netvoří jedna kultura a jeden zájem globální komuny. Naopak každý usilujeme o to své a logicky hledáme ty, kteří mají stejný či podobný zájem. Svět by nesporně byl krásný, pokud by v něm nebylo třeba zbraní. Ať už zbraní konvenčních či zbraní ekonomických a hospodářských. Čím častěji však bude člověk používat zbraní hospodářských oproti zbraním konvenčním, tím více se přiblíží k onomu humanistickému ideálu. A ačkoliv onen humanistický elementární ideál je společný nám všem v oné globální vesnici, nelze to již tvrdit o mocenských a zájmových režimech, kterých je na té naši malé a zároveň velké planetě až příliš. A přesto je to správně, neboť diverzita je kořením a potravou fenoménu jménem lidská civilizace.