IZrael vlajkaJiří  František Potužník, tiskový mluvčí vlády pro české předsednictví EU, včera pro zpravodajskou stanici Z1 řekl, že izraelské bombardování Gazy a noční invaze je pouze způsob obrany proti permanentnímu ostřelování jihoizraelských měst podomácku sestrojenými raketami Kasám. A strhla se lavina, která se neustále zvětšuje a zrychluje. Dodnes.

Nejprve si stěžuje rozhořčená Francie, jejíž představitelé se oprávněně bojí, že jim v Paříži opět vzplanou nějaké ty Peugeoty a Citroeny, následuje kritika ze strany Hamásu a palestinské autonomie na Západním břehu Jordánu. Dnes si nakonec postěžoval i syn autokrata Kaddáfího, Sajf Islám Kaddáfí, který dokonce vyhrožoval, že Líbye ukončí diplomatické styky s Českem.

Domnívám se, že Potužník by namísto ostrakizace zasloužil pochvalu, současný stav v regionu totiž popsal nejlépe, jak mohl. V Gaze umírají civilisté, což je vždy špatné a neomluvitelné, není to však na rozdíl od útoků teroristické organizace Hamás účelem invaze - jsou to pouze ty pomyslné třísky, které lítají, když se kácí les. Stejně tak by mohl kdokoliv zcela demagogicky polemizovat s tím, jestli bylo dobré útočit na nacistické Německo, když bylo zřejmé, že i zde budou civilní oběti a obrovské, že zemřou tisíce a tisíce nevinných Němců. Stejných Němců, kteří si před lety demokraticky zvolili Hitlera.

Palestina mohla mít svůj samostatný stát již dlouhá léta, to by však relativně nedávno nesmělo dojít v Gaze k de facto převratu a nastolení autokracie Hamásu. Zatímco život na Západním břehu Jordánu, kde nadále vládne umírněný Fatah, připomíná formující se stát, Gaza se stala peklem. Peklem, které si ovšem volbou Hamásu, mezinárodně uznávané teroristické organizace, nastolili sami Palestinci, Palestinci, kteří se dnes krčí v mělkých sklepeních svých domů a čekají, jestli jim na střechu nespadne zbloudilý šrapnel IDF.