Přebytek dovolené z minulého roku jsem spotřeboval na lyžích v Korutanech. Hraniční pohoří s Itálií je zde protkáno několika lyžařskými areály a tím největším je dnes Nassfeld – Hermagor. Když jsem tu byl poprvé, na Čecha byste narazili stěží, areál okupovali Maďaři a lyžaři z blízkého Slovinska, časy se ale mění a Nassfeld před několika lety objevili i Češi. Stále častěji mám pocit, že zatímco na našich horách se občas nedomluvíte mateřskou řečí, v Rakousku nebo Itálii máte prakticky jistotu, že na lanovce pojedete s mladou českou rodinkou z Brna nebo Prahy.

Ale dost zbytečných řečí, raději se podívejte na několik panoramatických snímků přímo z nassfeldských kopečků.


360stupňový pohled z prostředního kopce. Zleva pod sluncem jsou na jihu italské Alpy, zasněžený vrchol uprostřed je západní Trogkofel, vpravo pak na severním horizontu vystupují rakouské Alpy, štít napravo od kříže je východní Gartnerkofel a křížem se celé panorama opět uzavírá jižními italskými Alpami.

Nassfeld se skládá ze tří svahů v západovýchodním směru. Na západě se lyžuje na svahu štítu Trogkofel a na východě pak pro změnu na svahu hory Gartnerkofel. Mezi nimi je pak sedlo s ještě jedním podle Googlu bezejmenným vrcholem a především průsmyk s hraničním přechodem do Itálie. Ačkoliv žádná sjezdovka v Itálii nekončí, Trogkofel má i italský název.


Pohled z prostředního kopce na jihovýchod a italské Alpy. Vlevo pak vystupují svahy Gartnerkofelu.

Nassfeld není žádný ledovec, nejvýše se dostanete do nadmořské výšky jen okolo 2050 m n. m., nejnižším bodem je na druhou stranu dolní stanice lanovky a městečko Troplach s nadmořskou výškou okolo 600 m n. m. Celkové převýšení tak činí prakticky jeden a půl kilometru a díky němu zde najdete i jednu z nejdelších „panoramatických“ sjezdovek – měří celých sedm kilometrů. A pokud by se vám nelíbila, je tu dalších 100 kilometrů upravených cest, takže i víkendový lyžař zde během dne bez problému ujede několik desítek kilometrů (a to nepočítám alespoň třicet kilometrů strávených na sedačkových a kabinkových lanovkách).


Stejný pohled jako předchozí, ale při západu slunce a především i s celým Gartnerkofelem v levé části, jehož svahy jsou protkané sjezdovkami.

Nassfeld se nachází na samotném jihu Rakouska v sousedství italských dolomit, takže se očekává, že tu bude po celou sezónu sluníčko. Bohužel, realita zpravidla bývá méně poetická, toto byly tedy moje první zahraniční lyže, kdy bylo po celý týden skutečně pěkně.


Pohled z prostředního kopce na západ a sjezdovky na štítu Trogkofel. Vlevo nahoře jsou patrné konečné stanice několika lanovek a za nimi malá sněžná kupa - odtud jsem vyfotil velké 360stupňové panorama.

Nassfeld ale i tak nelze než doporučit. Od Vídně přes Graz, Klagenfurt a Villach se jede celou dobu po dálnici A2, ze které se sjede prakticky až na posledních dvaceti kilometrech, takže až za dva roky Rakousko dostaví dálnici na Mikulov a Česko pro změnu dostaví zbývajících patnáct kilometrů na jižní odbočce z rychlostní komuniakce pod Brnem, bude to skutečně poměrně svižná cesta.


Pohled na západ z nejvyššího dostupného místa na Gartnerkofelu. Na pozadí je patrný zalesněný prostřední kopec se sjezdovkami a zcela na horizontu pak vystupuje výrazný štít Trogkofelu. Na levém horizontu jsou v protislunci italské Alpy.

Teda abych byl přesný, cesta sice bude svižná, rychlá a příjemná, na druhou stranu obsadí rakouské Alpy o to více Čechů, kteří si uvědomí, že denní skipas v Nassfeldu je jen o několik stokorun dražší než víkendová lyžovačka ve Špindlerově Mlýně, který ke všemu nabízí desetkrát méně sjezdovek a o dva řády horší sníh – o délce upravených sjezdovek nemluvě.