Na škole jsme se učívali o praotci Čechovi, o našem slovanském původu a slovanské větvi západoindoevropských jazyků. Moderní věda zvaná genetika nám dává jasně najevo, že jazyk ani kulturně-historické kořeny nám nedokáží přesně říci, kým vlastně jsme a kým byli naši předci. Žil byl za devatero horami a devatero řekami jeden muž. Nebyl to ovšem ledajaký muž. Byl to praotec "Slovan", jehož genetická mutace R1a1 koluje v krvi stovkám milionů současníků. Potuloval se po nekonečných ukrajinských pláních a s oštěpem připraveným k úderu napjatě očekával příchod kořisti. Byl to lovec. Silný lovec a byl první svého druhu. Stalo se tak před 10-15 000 lety!

Genetika je zázračná a fenomenální a je jen hříčkou osudu, že se ve svém důsledku jedná o vědu dostatečně mladou. Vždyť pomyslete na hrůzy, které by se staly, dostala-li by se dnešní genetika a stále chatrná znalost lidského genomu do rukou Hitlerova "vědeckého výzkumu" před směšnými 65 lety. Nordická rasa záhy by se stala ještě čistší a holocaust ještě špinavějším. Leč nestalo se tomu tak a my dnes s úžasem můžeme hledět do neskutečně vzdálené minulosti na základě rozboru jediného a zcela prostého lidského vlasu.

Když za jasné letní noci pohlédneme vzhůru, spatříme tisíce a tisíce hvězd. Spatříme černočernou tmu, nekonečnost času i prostoru a především minulost. Vždyť světlo z oněch problikávajích bodů k nám letí stovky, tisíce i miliony let. Hledíme na hvězdu a uvědomujeme si, že třebas dnes již vůbec neexistuje, vždyť nám světelný paprsek přinesl její obraz z doby, kdy byla za večera Země ještě milosrdně tmavou planetou bez jediné lidskou rukou zapálené louče, bez jediného lidského výkřiku či smíchu. Stejně tak hledí genetika skrze nás samotné do prastaré minulosti našich předků. Nemluvím zde o prarodičích. Nemluvím zde ani o prapraprapraprarodičích. Abychom si uvědomili, o kom zde mluvím, jen nutno předponu "pra" zopakovat 560x!

Náš pětsetšedesátkrát-pradědeček tedy chodil onou oblastí okolo řek Dněpr a Don, aniž by tušil, že jej biochemici po 10 až 15 tisících let najdou a že o něm budou vědět, kde žil a že to byl muž a že to byl vzhledem k reáliím tehdejší doby lovec. Každý dnešní muž či žena, jejichž genetický kód obsahuje onu tajemnou mutaci R1a1 o sobě může říci, že právě tento nebohý lovec je jeho či její předek. Těžko říci, kolik takových potomků dnes chodí po Zemi, jsou to však čísla v řádech stovek milionů. Vždyť za oněch 10 až 15 000 let potomci lovce s oštěpem prochodili celý svět. Najdeme je od nejzápadnějšího koutu Portugalska až po nejvýchodnější kout Kamčatky. Průzkumem však bylo zjištěno, že nejvíce potomků nebohého lovce se nachází v línii od střední Evropy až k Mongolsku na východě a k Indii na jihu.

Co Čech to Slovan? Ale kdeže! Alespoň z genetického hlediska.

Na základě sběru dat a výpočtů matematických modelů se posléze zjistilo, že Česká republika na západním okraji mohutného zastoupení R1a(1) mutace v populaci má mnoho společného s poměrem zastoupení této mutace na zcela opačné straně - v Mongolsku (populace Khoton). Jak Češi tak mongolští Khotoni jsou totiž patrilineární. Jednoduše řečeno, nejrůznější mutace jsou zde zastoupeny téměř rovnoměrně - žádná nepřevládá. U mongolských Khotonů je mutace R1a doplněna mutací skupiny C3, u nás je pak rozšíření mutace R1a1 jen relativně silnější než rozšíření tajemné mutace R1b. Kdopak že je oním nositelem oné tajemné mutace R1b? Netušíte? Ale kdeže! Nevěřím Vám! Stačí se přeci podívat na mapu Evropy a špendlík zarazit do matičky Prahy. Střed Evropy! Předěl mezi pomyslných Západem a Východem. Předěl nikoliv pouze symbolický, tedy politický, historický a kulturní, ale také etnický a genetický. Pokud mutace R1a1 převládá ve východní Evropě, pak mutaci R1b najdeme většinově zastoupenou pomyslně na západ od Aše (ačkoliv tak jednoduché to není). Česká republika, zejména pak střední a západní část, představuje region, kde jsou obě mutace zastoupeny téměř rovnoměrně. V průběhu dějin jsme byli kotlem, v němž neustále probíhala genetická výměna. Na Moravu se dostali Avaři, Turci, Švédové, Francouzi, Prusové ... Morava pak také ležela na jedné z nejstarších evropských obchodních cest, na severojižní stezce Balt - Středomoří, která zde fungovala již v pravěku a která v podobě výstavby dálnic na Ostravu fungovat bude i v blízké budoucnosti. Ostatně i oni bájní Slované nepřišli do neosídlené země. Tehdy, v tom dávném 6. století tu ještě stále pobývaly zbytky germánských kmenů roztančených po Evropě velkým hunským Attilou, který zemi zaslíbenou a definitivní nakonec nalezl na maďarské pustě (Attila je dnes jedno z nejčetnějších jmen v Maďarsku) a také tajemné dávné asimilované keltské kmeny Obelixe a Asterixe, jejichž pravlast se před 2500 lety táhla od Francie přes alpskou oblast až do jižních Čech.

Matematický model rozšíření mutace R1a Matematický model rozšíření mutace R1b
Z map (klikni pro zvětšení) je patrné, že zatímco výskyt mutace R1a (prapředek z oblasti Dněpru a Donu) v populaci ve střední Evropě směrem na západ poměrně dramaticky klesá a v oblasti Francie je zastoupena velmi vzácně, mutace R1b je rozptýlena po Evropě poměrně hojně včetně severního pobřeží Afriky. Nejmohutněji je v Evropě zastoupena mutace R1a v Polsku a na Ukrajině. R1b je pak velmi typická na severovýchodě Irska, kde je nejmohutnější zastoupení (až 98 procent populace). Česká republika a zejména Čechy pak leží na jasně patrném rozhraní severojižního směru na obou mapách. Zdroj: Relative Genetics.

Být či nebýt "Slovanem". O to tu přeci neběží. Ostatně z výše zmíněného je více než jednoznačné, že v té naši kotlině a východních úvalech je vysoce pravděpodobné, že ve  své genetické výbavě nalezneme předky jak z oné pomyslné "slovanské" tak z tzv. "germánské" znepřátelené strany. Školní dějepis nás učíval (a mnohde stále učí) nenávidět Němce aniž by si uvědomoval, že oni zlí němečtí Germáni jsou alespoň v oblasti bývalé NDR germánštější jen o kousek více, než průměrný obyvatel Golčova Jeníkova.

Zdroje informací (anglická Wikipedia):
Haplogroup R1a1 (Y-DNA)

Poznámka pod čarou pro kritické čtenáře:
Výrazy Slovani a Germáni jsem použil pouze pro zjednodušený pohled na Evropu. Nevěnoval jsem se Slovanům a Germánům z etnografického hlediska ani z hlediska etymologie jazyka západoindoevropské větve, ale pouze nejrozšířenějším genovým mutacím, které se ve vysoké míře (nad 40% populace) vyskytují v historicky slovanských a germánských zemích. Je ovšem zřejmé, že ačkoliv je původ Slovanů nezcela jasný, první majitel modifikace DNA R1a1 před 10-15 000 lety představuje z etnografického hlediska pravděpodobně předka Slovanů (a mnoha dalších).