Brno včera zažilo hotové peklo. Předzvěst ďábelské Emmy, která pustoší v těchto dnech bez smilování celou Evropu. Ve večerních hodinách křižovatka na „Semále“ zažila sílu křivícího se plechu a praskající oceli. Nebohé babičky padaly ze sedadel jak nahnilé hrušky z regálů vašeho oblíbeného koloniálu a zcela šokovaný řidič si v návalu děsu překousl jazyk! V Brně vykolejila šalina, spoj číslo jedna.

Diplomovaný inženýr Lumír Sádlo se blaženě rozlil do svého červotoči prolezlého ušáku. Však měl také důvod. Od staré babky Košťálové odkoupil zahradní latrínu i s pozemkem, na jehož místě si chce co nevidět otevřít drobný krámek se známkami. Pan Sádlo je nadšený filatelista a majitel Levných knih na křižovatce v povědomí místních známé jako „Semál“, neb naproti přes ulici stojí kulturní dům Semilasso.

Jak se tak Sádlo blaženě rozléval a láskyplně olizoval královnu Viktorii, kterou směnil za pět tlejících Masaryků s Mirkem Oplzlým, tu se ozvala rána a řev, co řev – celý chorál, zděšených babiček. Sádlo vyběhl na deštěm promáčenou ulici a spatřil naprostou apokalypsu. Zatímco první vagon šaliny pokračoval v cestě, druhý, otočený o devadesát stupňů proti směru jízdy, zvesela poskakoval po kočičích hlavách královopolské dlažby a při každém nadskočení vypadl z dveří některý z cestujících.

Strašlivá podívaná. Kolemjdoucí křičeli a mnozí umdlévali a zlostí si trhali vlasy i šaty, což ocenili zejména pánové, kteří své drahé polovičky zvesela vybízeli k pokračování. Po pěti stech metrech se městský vlak konečně zastavil, řidiče v mdlobách a s překousnutým jazykem nebojácní záchranáři vyprostili ven a všichni, celá ta královopolská náves, si oddechla, jelikož nikdo nebyl vážně zraněn – jen babka Hložková při odstředivém letu rozmačkala dvě plata čerstvých vajíček, pro která se trmácela do vzdáleného hypermarketu, kde zrovinka vyhlásili akční slevu.

A jak to bylo doopravdy



Nezbývá nám tedy nic jiného, než vzdát hold všem těm chrabrým rytířům, kteří se starají o potíže moderní civilizace. Ámen...