Nevím jestli jsem o tom již nepsal, ale před několika týdny jsme si pořídili domácí DVD rekordér. Máti totiž k narozeninám dostala DVD disk Pýcha a předsudek a celý dlouhý půlrok si ten stříbrný kotouč neměla kde přehrát. Nechci však psát ani o stříbrných discích ani o DVD přehrávačích, ale o něčem zcela jiném.
Kamera se do naši rodiny dostala v roce 1992. Nejprve vypůjčená a pak se u nás jeden kousek značky JVC usídlil nastálo. Nastálo doslovně, jelikož tento stařeček leží stále u mě v posteli (tedy pod postelí). Nahrávali jsme všechno. Od stěhování z jednoho bytu do druhého, přes nejrůznější dovolené, Vánoce, lyže aj. A jak jsem tak studoval návod DVD rekordéru, i napadlo mě propojit klasické VHS video s tímto zařízením a přetočit domácí video na DVD kotouče. A to je jádro celého dnešního krátkého rozjímání. Když jsem totiž na obrazovce uviděl záběry z roku 1992 ještě z panelového bytu v brněnském sídlišti Líšeň, spadl jsem jak ten překvapený Janek z višně, protože když se takhle díváte na desetiletého špunta a zjišťujete, že to je ten pařez, kterého občas zahlédnete v ušmudlaném zrcadle, dvířka minulosti se pootevřou a Vy zavzpomínáte na bezstarostná 90. léta, věk kupónové privatizace.
V té době byla domácí kamera celkem vzácnost a tak jsou ty desítky a stovky metrů pásky vysloveně pokladem. A já při tomto poznání o to více závidím dnešním zvesela rostoucím špuntům, jejichž život dopodrobna dokumentuje kdejaký fotograf se svým digitálním všepamatujícím okem. Z těchto malých špuntů za pár let vyroste nová generace, jejiž mládí bude do nejmenšího políčka zmapováno, zkomprimováno, upraveno, vyladěno a vypáleno. Nás přecijen od těchto světlých zítřků odděluje stále obrovská propast analogové fotografie, černobílých zrnitých snímků zubem času zvesela žloutnoucích - majících však nenahraditelné kouzlo zašlých časů.
A co přinese teprve blízká nejasně jasná budoucnost? 3D fotografie? Naprosto živá videa i po padesáti letech? Jsem technicky hračičkoidní člověk, rád poznávám nové a nové technologie, ale když pohlédnu zpět do té naprosto mělké minulosti 90. let, která se dnešku začíná ve spotřební technice celkem úžasně vzdalovat, docela se toho i bojím ;)...
ego
31.12. 08' - Jak jsem fotil autoportrét
11.05. 08' - Tak už rok v novém bytě
03.12. 07' - Jak jsem se nestal malířem
05.05. 07' - 2nd Annual International Festival of Tolerance
24.04. 07' - Jak jsem navštěvoval taneční
22.09. 06' - Blogy, deníčky a jiná svinstva
08.07. 06' - Řekni mi jaký jseš a já budu krapet chytřejší
21.06. 06' - Po čase jsem opět nahlédl do rodinného alba
21.03. 06' - Jak se narodil abysser
22.02. 06' - Nový elektronický abysser
Moc hezky jsi to napsal. Taky patřím k těm šílencům, co fotí vždy a všechno, ale v poslední době si nějak uvědomuju, že je to vlastně chyba... Kam se poděla sentimentalita nad pár zažloutlýma fotkama prababiček a podobně? Utopila se v těch stovkách a tisících digifotek, které ani nemůžete nosit v peněžence. napsal/a teke, 20.12. 06' v 22:48:35