Červencové svátky jsou v posledních letech ve znamení návštěvy chaty při Plumlovské přehradě a zejména zdejších letních obyvatel, kteří se kochají nádherným výhledem do nivy řeky Moravy, která si to tu proráží mezi Karpaty a Českým masívem. Stejně tak je alespoň pro mě tradicí dorazit sem po svých - potažmo na svém. Na svém kole.

Tedy ne že bych snad jel až z domova, přecijen projíždět zakouřeným Brnem není zase nic tak vzrušujícího, ale pokaždé se posunu do Blanska - ať už autem či vlakem a odtud Suchým žlebem Moravského krasu až na střechu náhorní plošiny Drahanských vrchů do nadmořské výšky kolem 650 m n.m. Výšlap na vrchol je pak odměněn desetikilometrovým sjezdem vojenským újezdem při západním okraji Drahan až do zdánlivé hanácké nížiny, která ovšem není vůbec placatá, vůbec nudná a spíše naopak vytváří ono rozhraní mezi nejrůznějšími vysočinami. Když si tak pak v podvečer sednete u nás na verandě, neshlížíte na rovinatá políčka až k obzoru, ale na Libavou se Svatým kopečkem nad Olomoucí, Nízký Jeseník, za pěkného počasí na Beskydy a téměř za jakéhokoliv na Hostýnské vrchy v noci s osvětleným poutním kostelem na vrcholu stejnojmenné hory.

Nečekaný telefonát
Šlapu si to tak do kopce, když tu se mi rozezvoní mobilní telefon s neznámým číslem. Víte já to nemám rád. Tedy ne že bych odmítal hovory, ale občas si kladu otázku, čí je to cizí číslo? Vždyť já se jím nikde nechlubím. Něco po mně někdo zase chce? Jsem v debetu na svém bankovním účtu? Nezaplatil jsem snad nějakou složenku? Ještě na kole za jízdy jsem nakonec hovor přijal a nestačil jsem se divit. Jakási slečna redaktorka z idnes.cz si nevěděla rady s publikačním systémem, který používají pro profesní i amatérské blogy a který převzali od slovenských kolegů, kteří jim nedodali dokumentaci. Jelikož jsem zde re-publikoval pár svých článků s obrázky, ptala se mě, jak prý do článku vložit fotografii. A já už žil s představou, že mi nabízejí honorář! Tak někdy příště.

Konopné pole
Tedy musím uznat, že pole s technickým konopím jsem ještě neviděl. To už spíš člověk při svých toulkách okolím nalezne kdesi na vesnici uprostřed kukuřičného pole onu variantu poněkud netechnickou. Nedalo mi tedy se nenechat zvěnčit alespoň na mobilní telefon s fotoaparátem.

Konopí Konopí

Ale to již člověk projel pro civilisty uzavřeným Bousínským žlebem, před ním se otevřela sinicemi zelenající se Plumlovská přehrada a tedy i cíl cesty. Ten kraj mám rád.

A jen jako bonus přikládám 120 stupňů široký pohled od severu k jihu na onu rovinu Hané poněkud netradičně za noci. Člověk zjišťuje, že světlo pouličních lamp a našich domácností odvečera do rána utváří prapodivnou aglomeraci. Cožpak to není velkoměsto? Ba ne! Jen desítky vesniček. Není tedy divu, že při tomto světleném odpadu člověk některé hvězdy jednoduše už nikdy neuvidí.



A jinak se vlastně nic extra zajímavého nestalo. Kroupy nepadaly, trakaře také ne a cesta zpět byla stejně klidná jako celé údolí Moravy.