Ten dnešní nadpis zní tak ledabyle a celkem zbytečně. Proč nás proboha informuje o tom, že promazal Mirandu? Leč vše souvisí se vším a promazání Mirandy souvisí s mou neveselou zářijovou náladou, umrtím oblíbeného pavouka a vůbec vstupem do dalšího akademického roku.

Vše tedy začalo v pondělí, kdy jsem po návratu z knihovny objevil doma na stole mrtvolku pavouka. Nebyl to však ledajaký pavouk, ale pavouk, který tak dlouho odolával mému vysavači, až jsem mu daroval svobodu, milost, bratrství. No prostě ten chuděra maličký pavouček mi tu chytal nad hlavou mouchy šest měsíců a pak jednoho dne ležela na stole jeho mumie. Pavučina nesmrtelného pavoučka tedy skončila ve vysavači a nebohý mnohonožec letěl oknem. Dnes navečír jsem pak otevřel po čtrnácti dnech ICQ a začal po půlroce mazat hnízdo mrtvých duší. Zabydlelo se jich u mě opravdu mnoho a tak jsem udělal radikální řez a smazal všechny, se kterými jsem pomocí tohoto komunikátoru nepromluvil poslední dva tři měsíce ani slovo. Ze čtyřiceti lidí se seznam rázem proměnil v hrstku třinácti roztřepaných dušiček a snad je tomu tak i dobře, protože toho času k internetovým radovánkám mám čím dál tím méně.

Pro zlepšení nálady jsem si také koupil v OBI fotopapír, dva rámečky a vytisknul jsem si své dvě oblíbené fotky, na které se teď koukám a je mi hned hej. Na jedné je ozubené kolo stavidla kdesi na řece Orlici a na druhém historická rytina Brna z průvodce nafocená na 6 megapixelů. Nakonec jsem vyhodil i svou minisbírečku zaprášených lahví od vína, otřepal prach ze tří dřevěných velbloudů, kterým jsem tu jejich nečinnost vždy záviděl, pozhasínal všechny komunikátory od ICQ až po Skype, odpojil telefon, vypnul mobil, zamčel na dva západy a šel jsem odpočívat spánkem sladké nevědomosti a bezbřehé svobody.