Včera jsem psal jakýsi text a jsem z té angličtiny již asi dočista poblázněný. Nemohl jsem si totiž za žádnou cenu vzpomenout na český infinitiv "prorokovat". Kupodivu jsem si však vzpoměl na anglický překlad "prophet". Lektor angličtiny by zajásal, že již konečně po 15 letech školního studia, ročního jazykového denního kurzu a udělání-si-státnic z angličtiny začínám myslet anglicky, nicméně musím podotknout, že i když čím dál tím častěji přemýšlím již rovnou v oné angličtině, na mých zejména gramatických znalostech tohoto germánského jazyka se to moc neprojevuje. Takovou Základní státní jazykovou zkoušku z angličtiny dnes totiž zvládne jakýkoliv maturant.

Tedy alespoň takový maturant, který prošel skutečnou maturitou. A zde možná bude zakopán pes. Kdo dnes prochází skutečnou maturitou? Vždyť v zájmu každé střední školy je, aby maturitou prošlo co nejvíce studentů a nejinak tomu bylo i na naši škole. Což o to, nemohl jsem si stěžovat zejména u zkoušky z literatury, jelikož mi svatý týden umožnil naučit se pouze Čapka a meziválečné básníky. Nicméně u takové zkoušky ze zeměpisu jsem byl vysloveně rozčílen, že toho po mně naopak vyučující chce tak málo. Přecijen to byl předmět, který dnes studuji - tedy alespoň to studium má totožný název.

Maturita, ať už bude stále v jurisdikci školy či bude státní, pojde sama na bezúčelnost. Dříve či později. Nejpozději však do dvaceti let. Reformující se české školství totiž míří někam zcela jinam a naštěstí byla zvolena cesta západním směrem. EU nás nutí absolvovat vysoké školy a vysoké školy na to reagují a reformují se. Vyšší odborné školy co nevidět dostanou statut bakalařských škol a naše společnost se stane diplomovanou - z hlediska EU standardizovanou. Tato standardizace však nemá nic společného s byrokratickým molochem EU, ale naopak s cestou, která již před mnoha desetiletími byla zvolena v USA, kde onen bakalářský titul má, nadneseně řečeno, i hajzlbába kdesi v suterénu metropolitního nádraží.

Maturita dozajisté bude během oněch dvaceti let zaměněna za bakalářský titul a sama bude, bude-li snad nedej bože stále existovat, představovat jen cár bezceného papíru, na kterém se bude psát, že doličná osoba umí číst, psát a ovládá trojčlenku. Zde se dostáváme ke známé paralele, že kdejaký student americké high-school s maturitou ovládá leda tak tu trojčlenku. Musíme si ovšem uvědomit, že roli naši středoevropské maturity zde představuje bakalářský titul na jedné ze stovek univerzit a škol, které najdeme v leckterém okresním městě.

Žijeme v kvantifikované socioekonomické společnosti, kde kvantum čehokoliv tvoří systém. Vše musí být spočítatelné a okvalifikovatelné a tak tyto kvalifikační nálepky čekají zcela přirozeně i nás. Maturita je mrtvá, ať žije maturita.