Nový byteček...jsem chtěl oslavit toustem. Koupil jsem si tedy ten nejdražší, prý americký, toustový chléb, toustový sýr i toustovou šunku abych posléze zjistil, že již nevlastním toustovač. Odpoledne jsou dnes teplá a rána naopak stále chladná a o to markantnější zkušenost je to v posledním patře obytného domu, kde se nad Vaši hlavou rozkládá již jen rovný panel v poledním Slunci s roztaveným bublajícím térem. Místo toustu jsem si tedy sedl na balkon, nechal se ovívat večerní brízou a kochal se pohledem na vzdálené kopce a hvězdami posetou noční oblohu.

Nový byteček Dveře od bytu moc netěsní, budu je muset oblepit takovou tou dvouvrstvou páskou. Občas, když zavane průvan, totiž hvízdají jak listopadová meluzína a neustále poslouchám „Matoušku pojď“. Aby nedošlo k nedorozumění, Matoušek je pes a takto jej oslovuje pan soused. „Matoušku pojď“ je ke všemu přesnější než kdejaké atomové hodiny a já mám raději svůj vlastní rozhlasbudík. Také musím konečně zajít na katastr a pak na ouřad změnit trvalé bydliště. To je zase formalit, ale těší mě to. Přecijen mé poslední foto v občance již získává patinu. Vše jsem stěhoval ručně. Šest třicetikilových krosen knih, čtyři pytle moly prožraného šatstva, jeden polštář, jedna peřina a mnoho dalších nepotřebných cetek včetně osmi kytek, ke kterým mám celkem osobní vztah, jelikož jsem si je pěkně vypiplal z odřezků. Jeden takový potos má již 14 dlouhých let a jak se mu daří. Obrázků jsem si vzal jen pár. Není to přeci žádná radost vrtat do betonu.

Můj byteček Už to mám vše domluvené. Nad postelí budou dva čtverce o rozměrech metr krát metr. Na jednom bude východ Slunce a na druhém západ Slunce. Nafotím si to sám a nechám za nějakou stokorunu vytisknout na plotru. Poněkud osobitější forma obrazu z Bauhausu. Pouhé tři malůvky mám koupené, zbytek budou mé oblíbené fotografie. Lednice zatím téměř zeje prázdnotou. Čím ji také naplnit pro domácnost jednoho pisálka? Mám rád brokolici, ale hnusí se mi špenát. Přes ulici stojí nenáviděný Liedl. V Liedlu brokolici neprodávají. O kousek dál je však Meinl a pak již Semilasso. Bude ze mě kulturní člověk. Škoda jen, že tamní kavárnička snad již ani nefunguje. Měli tam moc dobrá polední meníčka za padesát. Kousek je také fotbalový stadion. Nikdy jsem fotbal nikterak nesledoval - snad jen bylo-li nějaké to mistrovství. Teď však již vím, že Brnu se daří. Snad tam i zajdu, neskončí-li mně za límcem dýmovnice rozvášněného chuligána. Je to pěkný panelák. Je to můj třetí panelák. Má novou fasádu a pěkné nové nezasklené lodžie. Jen ten výtah se občas tváří, že Vás místo do pátého patra zaveze rovnou na onen svět. Všude nová plastová okna, dokonce i ve sklepení, kde jejich bělostný plast utváří pitoreskní kontrast se zaprášeným hrubým betonem. S pevnou linkou jsem udělal krátký proces a telefonní kabel odstřihnul rovnou u pojistek, kudy si našel cestu do mého bytu. Je to dům moderních domácností a i ta nejstarší babička zde má telefon přes internet. Kdekomu se také nelíbí ony rozvody kabelové televize a tak své balkony mnozí obohacují namísto truhlíků s kvítkami talířovitými satelity. Je tu klid a mír.

Pohled ze schodiště na ulici Palackou.
Pohled ze schodiště na ulici Palackou.
Denní a noční pohled na dopravní tepnu, která se zrovna v těchto místech jmenuje Palackého třída. Na Palackého se ovšem nedívám, jelikož tento pohled je focený z balkonu zdejšího schodiště. To má okna jsou orientovaná směrem na severozápadní brněnské hvozdy, vysokoškolský kampus brněnského VUT a rezidentní zástavbu Králova Pole.

Jihomoravská metropole se pomalu ukládá ke spánku a já s ní. Rozkládací pohovka je příjemná a já se propadám do zcela nového bezvědomí.